Stalo se to 5.4.2015 v divadle Hybernia. A začalo to tak nevinně a poklidně. Zaplněný sál sledoval na projekci panelákové sídliště v jeho denních proměnách. Prostě takové klidné intro. A pak přišel on, leader současného progresivního rocku a vypravěč skvělých hudebních příběhů. Steven Wilson a jeho spoluhráči (Minneman, Govan, Beggs, Holzman) začali přehrávat příběh o dívce, která zmizela na dva roky a nikdo ji nepostrádal, vyprávěli o osamocení v dnešní moderní době, o životě v izolaci. Bylo to jako sledovat film v kině, ale hudební doprovod jste měli před plátnem a za herce mluvil (zpíval) Steven Wilson.
Wilson přehrál celé své nové album „Hand. Cannot. Erase.“, které se velmi povedlo. Kapela na podiu předváděla to nejlepší z progresivního rocku, každý hráč jednotlivé nástroje ovládal mistrně. Zejména bubeníka Marca Minnemana musím vyzdvihnout (stejně jako v recenzi), protože je to „bubenický ďábel“ a ten večer se ukázalo, že i dobrý bavič (jeho bubnování bez paliček, mělo své kouzlo).
I když byl koncert podřízen konceptu příběhu, přesto Wilson nezapomínal na to, že by show neměla být jen strojově zahrána a tak došlo i na zajímavé povídání mezi skladbami. Ihned mne napadlo, že je logické, proč je takový kamarád s Mikaelem Akerfeldtem. Mají dost podobný humor. („Máš zajímavé tričko,“ říká Steven na mladíka do publika. „Z mého pohledu to vypadá jako „I sucking cock“. To ale asi není to, co jsi chtěl sdělit světu, že ne?“)
Vrcholem „příběhové“ části byla „Ancestral“ jejíž závěr rozparádil celé publikum. Z klidné hudby se stala bouřlivá, její divokost by smetla nejednu metalovou kapelu.
Ale nehrála se jen nová deska. Na řadu přišel „Index“ z desky „Grace For Drowning“, který působil temně a místy až děsivě (hlavně díky projekcím). Z první sólovky „Insurgentes“ se zahrála „Harmony Korine“ a především dostalo se i na Porcupine Tree. Steven představil „Lazarus“ jako skladbu, která přesně prezentuje jeho styl, jeho hudební DNA. Nezbývá než souhlasit.
Koncert pomalu vrcholil, a když kapela na chvilku zmizela, snesla se ze stropu před podium bílá průsvitná plenta. Na ní se odrážela projekce, která nyní byla blíž publiku a měla daleko silnější účinek. Začal „The Watchmaker“ z minulé desky „The Raven That Refused To Sing“. Vizuální i hudební stránka věci byla naprosto úchvatná. Na plentě se odrážely stíny Wilsonovy postavy, v závěru to vypadalo, jako by se věci na plátně vznášely ve vzduchu kolem muzikantů. Došlo na druhý kousek od Porcupine Tree a to „Sleep Together“. Poté opět kapela zmizela a s ní i plenta.
Přišel vrchol koncertu a dle mého i Wilsonovi tvorby.
„The Raven That Refused To Sing“ je píseň, která opravdu dokáže chytit za srdce a když k tomu připočítáte Wilsonův procítěný zpěv, máte opravdu silný emociální zážitek. A Wilson vůbec celý koncert odzpíval v pohodě a suverénně. Rovněž zvuk se naprosto povedl. Byl krásně slyšet každý nástroj i zpěv zněl skvěle.
Celý koncert byl jedním ohromným hudebním zážitkem, na který se nezapomíná. Wilson hrál dvě hodiny a myslím, že většina publika by klidně ještě hodinku „vydržela“. Nezbývá než doufat, že se k nám znovu tento umělec vrátí. Pokud jste tento koncert minuli, tak ten příští si nenechte utéct.
Playlist: First Regret, 3 Years Older, Hand Cannot Erase, Perfect Life, Routine, Index, Home Invasion, Regret #9, Lazarus, Harmony Korine, Ancestral, Happy Returns, Ascendant Here On..., The Watchmaker, Sleep Together, The Raven That Refused to Sing
|
