Kdo jsou FM? V první řadě nebývale vytrvalá londýnská parta, která celou svou kariéru zasvětila AOR/rocku pro dospělé publikum. Vytrvalá proto, že i po svém comebacku (což u kapel podobného ražení nebývá právě zvykem) vydává desky s pravidelným odstupem a „Heroes And Villains“ je jejich už čtvrtou postcomebackovou deskou, celkově pak devátým počinem za jejich třicetiletou kariéru. FM sice nikdy nemohli soupeřit s ikonami žánru jako třeba Foreigner, Asia, Journey nebo Survivor, ale vždy představovali jakousi jistotu. Jistotu nenucených, příjemných skladeb a kvalitně odvedené řemeslné práce.
Ve svých začátcích budili FM pozornost spíše sestavou, ve které se sešli Steve a Chris Overlandové (kytara, zpěv a sólová kytara) s klávesistou Didge Digitalem (vlastním jménem Philip Menchester) a kupodivu i s rytmickou sekcí z Nové vlny britského heavy metalu – basistou Diamond Head Mervem Goldsworthym a bubeníkem Samson Petem Juppem. Na jejich albu „Indiscreet“ však po metalu nebylo ani památky. FM zde zněli jako Foreigner té doby, tedy po slavném albu „4“, kdy se zbavili ostrých hardrockových popěvků jako „Hot Blooded“ či „Juke Box Hero“ a zaměřili se spíše na střední proud. Ten byl pro FM celá osmdesátá léta hlavním zdrojem inspirace. Svou tvrdší tvář pak kapela ukázala na „Takin´ It To The Streets“, které bylo poznamenáno street rockem. Jenže se už moc nechytlo a podivná deska „Dead Man´s Shoes“ koketující s postcobainovskou scénou devadesátých let je dokonale pohřbila.
Jelikož FM představovali ve své tvorbě všechny klady a zápory osmdesátých let a prostě patřili do té doby, zdál se jejich comeback nereálný. Ovšem od začátku nového milénia je v módě snad revival úplně všeho (už jen vyhlížím nové desky od Vilage People a Frankie Goes To Hollywood), tak se FM také probrali zpět k životu. Už bez druhého z bratrů Overlandových (sólového kytaristy Chrise, který zmizel na přelomu osmdesátých a devadesátých let), zato s repertoárem, který jako kdyby zamrzl v čase.
A na tom zhola nic nemění ani novinka „Heroes And Villains“. Čili pokud byste chtěli klasický AOR se všemi jeho klady a nectnostmi, je tady tohle album přesně pro vás. Kvitovat s povděkem se dá, že kapela dobře zpracovala zvukový kabátek a odpustila si fanfarónské klávesy a proto nezní tak zaprděně jako třeba švédští 220 Volt, ale i na dnešní dobu vcelku snesitelně. Tedy v momentech, kdy se nepouští do svých výletů k rychlejším polohám, jako v případě úvodní „Digging Up The Dirt“, která přesně evokuje, proč je tenhle styl už přežitý a dnes v podstatě na okraji posluchačského zájmu (což je na druhou stranu škoda). Podobnou položkou pak je i taková „Fire & Rain“, kde se FM snaží znít jako Deep Purple, ovšem k tomu jim chybí jak jejich hlava, tak ruce a především nespoutanost.
Deska se pak stává mnohem lepší v momentech, kdy jede v uvolněných kolejích, mířících až k poprocku. Například věci typu „Incredible“ nebo „You're The Best Thing About Me“ jsou rozhodně těmi lepšími, co dnes lze v AOR slyšet. Zaujmout může i „Big Brother“, což je variace na slavnou „Juke Box Hero“ od Foreigner a závěrečná akustická balada „Walking With Angels“, kde Overland ukazuje, že ani za ta léta zpívat nezapomněl.
FM natočili snesitelnou desku s řadou záchytných bodů, které stojí za to slyšet. „Heroes And Villains“ není deskou na soustředěný poslech. V klidu si u ní můžete vypít kafíčko, na zahrádce upravovat záhonky nebo se jen tak válet u bazénu. Zase na druhou stranu, jako kulisa je skoro dokonalá, protože neprudí.
|
