Působení Franty Sahuly, jehož skladatelský vklad pro Tři sestry byl nezpochybnitelný, nebylo zrovna idylické. Z vyprávění členů kapely lze vypozorovat, že Sahula flákal koncerty a společně s Fanánkem ustavičně kalili, díky čemuž uvnitř Tří sestry vznikly dvě party. Což nemohlo dopadnout dobře… a důsledkem (hovoří se i o Sahulově potřebě se separovat) byl Sahulův odchod. Své šesté album poté Tři sestry pojali z gruntu revolučně, texty podřídili jedinému tématu. Jak již naznačuje samotný titul „Průša se vrací“, hlavním hrdinou byl aktuálně odlétlý satelit Sahula a jak naznačovaly některé texty, Sestry zdaleka nebrali jeho odchod jako něco definitivního. Důsledky tohoto „věnování“ se pak odrazily na soudních sporech (inu, nutno uznat, že většina textů nebyla zrovna oslavná), ale pak hlavně v tom, že z textů, podřízených koncepci, se poněkud vytratila ironie, sranda i většina hračičkovství a hudba (i přes některé silné okamžiky) byla poněkud mdlejší.
To, že Tři sestry definitivně přišly o svojí divokost a punkově nespoutanou rozevlátost, to už byla věc známá. To, že jim lehce vyschne i pramen nápaditosti (anebo prostě jen ta naleziště, ze kterých Sestry čerpali, čerpají a čerpat budou, prostě nejsou neomezená) se začalo výrazněji projevovat právě na téhle desce. Možná k tomu přispívá i ta koncepční svázanost, faktem zůstává, že i přes soudržnost textovou je tahle deska zapamatovatelná jen díky několika písním dvaadvaceti (reedice nabídla ještě další tři kousky navíc) položkového alba.
Jak již název napovídá, duch úchyla Průši, respektive Sahulova životní story, se touhle deskou systematicky prolíná, a tak nepřekvapí, že motiv původně Hagen Badenovského hitu se ve své dechovkové verzi ozve (v trošku divadelním postavení otvíráku a intermezza) hned dvakrát. Ze zbývajících čtyř dějství („Satan přichází“, „Předpeklí“, Jáma pekel“ a Finále“) se o titul toho nejpovedenějšího nejvýrazněji uchází závěrečná část a právě díky povedenému závěru tahle deska nakonec udrží solidní úroveň, ať už je to skákavka s dobrým sborovým refrénem, příjemně vlezlým harmonikovým motivem, a i přes veškerou hořkost s optimistickou jiskrou podané „Běž“, atmosférická ukolébavka, zhoupnutá do melodie a typického refrénu „Svatozář“, či „bombastické“ vyvrcholení v budovatelsky pochodovém „Souboru kreténů“.
Tři sestry umějí do svého příběhu posluchače vtáhnout. Melancholické až depresivní „*63“ (rok narození Františka Sahuly“) má velice silnou atmosféru, u sugestivní hopsačky „Sajdkára“ s morbidním textem a skvělým sestersko-staromilsky dramatickým sklouznutím v refrénu člověk přímo hmatatelně cítí, jak „v zatáčce mu hrozí pád…“.
Z obou dějově nejobsažnějších (tedy alespoň podle počtů písní) částí pak stojí za to upozornit především na uvolněnou a hravou (banjo a foukací harmonika dělají strašně moc) píseň „Básník“ s poetickým textem a vzletným Fanánkovým přednesem,
pohodově uvolněnou countryovku (zase výrazné housle, banjo a harmonika) „Pohádka“ a pochopitelně lidovou vyřvávačku s již známým motivem „Kunratic“.
Že toto téma bude mít dohru ve vzájemných vztazích se Sahulou se dalo čekat, ale již v závěru desky Sestry rovnou naznačují, že ve při nebudou věčně a že se s občasným návratem Sahuly dá počítat. Což se ostatně i potvrdilo. Je třeba ještě připomenout, že s albem „Průša se vrací“ zavedli Tři sestry novou tradici, když harmoniky se chopila ženská ruka a historicky první stálou Sestrou se stala supice Líza (a aby změn nebylo málo, tak novým kytaristou Mirek Cvanciger, řečený Cvanc).
|
