„Ten název je docela dobrej, vona je to dost sračka, no ale na tom nezáleží, protože reklama se udělá tak jako tak a oni si to lidi koupěj…“. Těmito slovy (že by tahle hláška pocházela z úst povolaného, jehož firmě je věnována úvodní píseň alba?) vítají Tři sestry posluchače na sedmé řadovce Tří sester. Název „Soubor kreténů“ ( „měli jsme takovou píseň na minulé desce a přišlo nám škoda nevyužít tak hezké a pravdivé spojení…“) jasně naznačuje, že členové kapely ten hudební kolotoč a sami sebe neberou dvakrát vážně a zrovna s touhle deskou bych si spojování pojmu „sračka“ dost zásadně rozmýšlel, jelikož se pomalu dostáváme do druhé poloviny řadové diskografie kapely a „Soubor kreténů“ patří v druhé polovině života kapely k těm silnějším, ne-li rovnou k tomu nejlepšímu. Může za to především fakt, že se Tři sestry dost přiblížili k punkově pivnímu nevázanému smradu první desky, který se podařilo skvěle dochutit téměř tanečně chytlavými melodiemi i důležitým maximálně vydařeným hitem.
Samozřejmě, exotikou načichlý strhující diskohit „Mexiko“ s ocáskem lambády, přitažlivou dechovou sekcí a dokonale otextovaným příběhem je absolutní trefou do černého a právě tou písní, která vešla do povědomí asi celého národa. Dávní fanoušci Sester však asi daleko víc jásali u melodicky halekacího sboru, vykukujících houslí a harmoniky u „Elišky“, dokonale využívající zvrhlosti debutové desky i krásně zprzněného klasického romantického motivu, stereotypní vyřvávačky „Ventilek“ s krásným melodickým sklouznutím v refrénu a ulítlým příběhem o trablech s nafukovací pannou, halekačky (s pro Tři sestry až alarmujícím textem) „Něco se změnilo“, či u agresivního „Na srazu“.
Tři sestry se zase vrátili k vydařeným coververzím. Žádné složitosti nelze čekat od předělávky Sex Pistols, již v úvodu zmíněné pitvořivé „EMI“, teatrální ležérnost, rozšafnou emotivnost i krásně úsměvnou netečnost Tři Sestry demonstrují v karikatuře předělávky Iggyho Popa, zde využité v dramatické story „Venda“ s příjemným ženským vokálem. Vtip nepostrádá atmosférické pseudoreggae s hopsacím refrénem a univerzálním rýmem Bikini-bikiny v „Atolu Bikiny“, vyřvávačka „Malá nehoda“, věnovaná nejmenované oblíbené kolegyni z branže, totálně rozevlátý Fanánkův zpěv s tklivou harmonikou „Tam na Gvajáně“, ultramoravská folkovka „Jirka Dévaté“, či tanečně optimistické „Červené boty“ s univerzální zvukovou konstantou.
Jednoduše řečeno, „Soubor kreténů je velice silná deska, na které se Tři sestry dokonale vyrovnali s průhlednou repetitivností svých skladeb a pomalu se vtírajícím pocitem opakování se, a to i navzdory tomu, že pochopitelně na svém stylu nic zásadního nemění a dokonce se opět vracejí k tradici úsměvných přechodů mezi písněmi. A když povedené melodie, vtipně hravé texty (a že to Fanánkovi aktuálně jiskřilo!) a rozvernost jedinečné harmoniky opentlíte hláškami z Maxipsa Fíka, Krkonošských pohádek, či Homolkovic klanu, nemůže to dopadnout jinak, než velice dobře.
V následujícím roce Tři sestry začínají bilancovat. U příležitosti patnáctiletého výročí kapely vychází jednak živák „Hlavně, že je večírek“ a jednak dvoudisková kompilace „15 let jsem na Kovárně na plech“, nabízející mimo sedmadvaceti osvědčených kousků, remixu „Mexika“ a tří živých skladeb také devět novinek, které pro příznivce kapely představují takřka povinnost, neb tyto bonusy by v pohodě daly na jedno vydařené album a nemít ve sbírce takové radosti, jako je pochodově rozverný„Smutný tambor“, cover verze hitu německé popinky Neny „Dederon“, přehled celodenního vysílání tuzemských rádií „Zkomoliny“, dramatický „Bajkonur“, fanouškovská vyřvávačka „Do kotle na fotbal“, či podobně laděná „Whisky do mozku“ by byla neskutečná škoda. Druhé tisíciletí tak Tři sestry uzavřely ve velkém stylu, obzvlášť když z kapely začíná vznikat instituce i s doprovodným personálem.
|
