Naše hudba je na jedno brdo už 20 let, jelikož nejsme hudebníci. Slova, která na adresu alba „Na eXX“ pronesl (tuším) ing. Magor jsou svéráznou charakteristikou (i když prakticky s výjimkou číslovky nesouhlasím na sto procent s žádnou částí tohoto výroku) hudebního života Tří sester. To, že se Sestry dožili již druhého kulatého výročí (a jak víme, není všem dnům konec) deklarují Fanánek, Magor a spol. již samotným názvem desky (a v bookletu famózně vzpomínají na tahle léta povedeným komparačním snímkem kapely). Recept na tuhle desku byl jednoduchý – „Lihová škola umění“ fungovala skvěle, takže vymýšlet něco nového by bylo na škodu. Rozdíl mezi předchozí a aktuální deskou je tedy jen v tom, že tentokrát to funguje o chlup méně, těch jiskřivých songů je ve prospěch sestersky průměrných o něco méně.
I když cover verze byly (zejména v minulosti) u Sester oblíbeným tématem, pokud bych něco v kariéře Sester měl označit za krok v pravdě nečekaný, je to výpůjčka od Karla Kryla „Tchýně z Bechyně“, které však kapela vtiskla natolik svérázné vlastní pojetí, že jejího autora by v ní autorovy verze neznalý posluchač jen těžko hledal). Vydařená je i halekací výpůjčka od Ramones „Expres do Bohnic“, s textem i sólovým zpěvem od nezbytného Sahuly.
Naprostou jedničkou téhle desky je optimistická, strhující a živočišná hopsačka „Čaroděj ze země koz“ s maximálně chytlavým melodickým refrénem a úžasným ekvilibristickým textem a houpavě melancholická a atmosférická „Pumpa“ (silná vzpomínka na „Aidu“) s textem reflektujícím tuzemskou hudební scénu. Fanánkovu textařskou silnou formu dobře reprezentuje hrdinský epos „Dědeček hrdina“ s nečekaným rozuzlením, či téměř jazykolam s melodickým veletočem „Nejlepší rasa psa“, hrubá a nepřehledná „U staré @ pošty”, cit pro nenuceně přirozenou melodiku Sestry ležérně předvádí v pohodovce „A to je pravda“ či v závěrečné „Ahoj“, kde se poměrně smutné téma podařilo zbavit jakéhokoliv patosu. A ten hlavní rozdíl mezi předchozí a aktuální deskou je v tom, že minule se Sestry dokázaly vyhnout takovým lacinostem, jako je zhudebnění infantilní dětské říkačky „Vosa“.
Jak nejlépe charakterizovat tuhle desku (a vlastně celou dosavadní kariéru kapely? Třeba tak, že jejího křtu se ujal samotný Karel Gott, takže jistý dosah by mít měla, nebo citací, vypůjčenou od majora Zemana (a citovanou v úvodu „Na eXX“), který je spolu s Růžovým panterem a Topperem Harleyem (Žhavé výstřely) sparingpartnerem Sester pro toto album: „Takový druh hudby jsem nikdy neslyšel, podobalo se to vrzání a skřípání a druh zábavy, který byl produkován touto skupinou bych již zažít nechtěl :-)…“ A pokroku se nevyhnuli ani Sestry –„Na eXX je první deska kapely, která n anet utekla dřív, než oficiálně vyšla. Aktuálně završenou dvacetiletku museli Tři sestry také náležitě zbilancovat, takže řadovku následovala lajfka „20let naživu“ doplněná o dvě nové skladby. Živijó!
|
