Nikdy jsem nepatřil k těm, kteří považovali debut „Lost Paradise“ za zásadní. Jak pro scénu, tak pro samotné Paradise Lost. Ty zásadní věci se v kapele začaly dít nejprve s příchodem dvojky „Gothic“ a zejména pak od desky „Icon“, kdy Paradise Lost prodělávali znamenitou evoluci a rázem byli jednou z největších metalových kapel na světě. Přes následně depešácký sound desky „Host“ se obloukem vrátili ke svému někdejšímu stylu. Pomalu, dosud spíše k deskám „Icon“ a „Draconian Times“. A novinka „The Plague Within“ jde ještě mnohem více do minulosti, někam mezi zmíněný debut „Lost Paradise“ a „Gothic“.
O návratu k death metalu mluvili Paradise Lost už dávno před vydáním desky a všechno jen podtrhla účast zpěváka Nicka Holmese v all star death metalovém bandu Bloodbath. Holmes si opět osahal starý murmur, který v hojné části využívá právě i na nové desce své domovské kapely. Teď záleží na každém, jestli hru na začátek devadesátých let přijme, nebo ne. Ono Paradise Lost se do této doby vrací nejpozději od desky „In Requiem“, jenže nikdy nezněli tak death metalově, jako nyní.
To ovšem není ten důvod, proč jejich novinku považuji za nejslabší desku za dlouhé, dlouhé roky. Kapela se sice vrátila k vyčpělému stylu, ovšem kdyby předvedla gejzír nápadů, bylo by vše úplně jinak. Jenže ty nápady nejsou tak nosné ani jako v případě minulé desky „Tragic Idol“ a o albech typu „Icon“, „Draconian Times“ nebo „One Second“ se vůbec mluvit nedá. Přestože Mackintosh byl vždycky velký inovátor a jeho kytarová hra prakticky definovala jak zvuk Paradise Lost, tak ovlivnila i řadu následovníků, vypadá to, že mu nějak vysychá studnice jeho nápadů. Jistě, pořád ho poznáte bezpečně, ale tak nějak už neupoutá.
Skladby tak jsou spíše šedivé a nevýrazné a kapela se pořád ne a ne vybičovat k nějakému zásadnímu momentu. Proto kolem vás celá deska prohučí a dál už skoro nic a to se u Paradise Lost opravdu nestalo od jejich debutu. „The Plague Within“ má sice slušné kousky ve skladbách „An Eternity Of Lies“, „Victim Of The Past“, „Flesh From Bone“ (na Paradise Lost obrovský death metalový fofr) a závěrečné gotické „Return Of The Sun“, ale jako celek to nějak ne a ne zafungovat.
„The Plague Within“ je pro Paradise Lost sice logickou deskou, ale nijak zvlášť silnou. Navíc mám problém s její uvěřitelností, což je fakt, který mi v případě Paradise Lost v hlavě hlodá už dlouhou dobu. Kapela sice opsala vývojovou kružnici, ale já si nemyslím, že by to bylo zrovna nejšťastnější řešení.
|
