Nazvat Armored Saint jako kapelu „toho druhého zpěváka z Anthrax“, by bylo krajně nespravedlivé. Téhle pětici z Los Angeles nebylo nikdy dopřáno komerčního úspěchu, a když už s albem „Symbol Of Salvation“ před tím zlomovým krokem, který by je vyhodil do nejvyšší ligy, stáli, odešel zpěvák John Bush k Anthrax. Je to o to paradoxnější, že v začátcích Armored Saint, v době kdy měli teprve třískladbové EP, odmítl ten samý Bush nabídku Jamese Hetfielda a Larse Ulricha, aby se jako hlavní zpěvák přidal k Metallice. Ale to už je historie. Armored Saint se po Bushově odchodu k Anthrax rozpadli a v současné době se zbrusu novou deskou „Win Hands Down“ zažívají už svůj třetí comeback. Už u toho není původní kytarista David Prichard, který v roce 1990 zemřel na leukémii, ale jinak je sestava Armored Saint nebývale stabilní.
Armored Saint byli některými kritiky řazeni k thrash metalu, což je ovšem nesmysl, daný tím, že právě Bush šel nahradit Joeye Belladonnu k Anthrax. Armored Saint, ať se to někomu líbí nebo ne, pasovali vždy do jednoho šiku s Metal Church, Riot, ranými Queensrÿche, ale také s nablýskanými partičkami ze Sunset Stripu jako byli Ratt, Quiet Riot nebo dokonce Mötley Crüe. S těmi všemi Armored Saint v polovině osmdesátých let hráli, chlastali jednu kořalku za druhou a měli k nim rozhodně blíž, než třeba ke Slayer. Jenže se jim nikdy nepovedlo dát dohromady hit typu „Home Sweet Home“, takže byli spíše považováni za underground. Proto pak také nebyli v první linii na odstřel, když se hair metal stal skoro zločinem.
Vrchol si Armored Saint zažili se svým čtvrtým albem „Symbol Of Salvation“, kde se jim povedlo dát dohromady skutečně skvělé skladby typu „Reign Of Fire“, „Last Train Home“ nebo naprosto skvělou „Tribal Dance“. Po letech hibernace se pak snažili na tento úspěch navázat alby „Revelation“ a „La Raza“, ale nikdy to nebylo úplně stoprocentní. Deskám chyběl moment vzrušení, ten aspekt, který z normálních rockových dělá mistrovská díla. Až konečně tentokrát. Po poslechu novinky „Win Hands Down“ je jasné, že tahle kapela právě zažívá svůj druhý vrchol.
Že jsou Armored Saint mimořádně při chuti dokladuje hned titulní skladba, která celé album otvírák. Kapela v sobě má pořádný heavymetalový esprit a Bushovi to zpívá snad nejlépe od zmíněné „Symbol Of Salvation“. Navíc melodické linky v refrénu a dramatické mezihře, kdy skladba až magicky zpomalí, jsou prostě nápady za milion. A věřte tomu, že jich je na desce moc a moc. Vezměte si třeba výtečný riff s proloženým deklamovaným refrénem v „An Exercise In Debauchery“, ostrou „Mess“ nebo kulometnými kytarami proloženou „Muscle Memories“, kde kytaristé sólují přesně v intencích klasického hard rocku, jako kdyby nad nimi bděl sám Ritchie Blackmore.
Ovšem to nejlepší si kapela nechala na konec. Armored Saint slibovali kromě přímočarých rock n´rollově metalových jízd i epické momenty a ten přijde v sedmiminutové, dramatické „In A Instant“, kde se střídají potemnělé, pomalé pasáže s metalovým hřměním a rock n´rollovými tempy. Navíc Bush se tady vyloženě překonává. Natočit takovouhle skladbu na novou desku Iron Maiden, okamžitě by si pěkně vypíglovali pošramocené skóre. „A Dive“ je pak výtečná balada, které vévodí smutná atmosféra a opět skvělý Bush v souboji s kytarovým sólem, opět jak z dílny hard rockových mistrů. A finále v podobě „Up Yours“? To je jasná rock n´rollová hymna, pořádný rebelantský kousek, kterým kapela jasně dokazuje, že se za svoje kořeny na Sunset Stripu ani náhodou nestydí.
Armored Saint se podařilo natočit skutečně výbornou desku. Rozhodně se dá klást na úroveň „Symbol Of Salvation“, možná, že jej ještě malinko předčí. Je až obdivuhodné, že kapela, která začala hrát před třiceti lety a v posledních letech spíše paběrkovala, rozpadala se a znovu se dávala dohromady, v sobě našla tolik síly, že natočila svou možná nejlepší desku. A tím už snad navždy utichnou spekulace, jestli je lepší v Anthrax Joey Belladonna nebo byl John Bush. Je to asi tak, že do Anthrax patří Belladonna a Bush momentálně prostřednictvím Armored Saint plivnul do ksichtu všem, kteří tvrdili, že Anthrax pohřbil. Podle mého mu to v této kapele sluší mnohem víc.
|
