SUICIDE WATCH - Global Warning
Z dnešního tria thrashmetalových klepanic si nejprve vezmeme do pracek ten nejméně povedený zářez. Ačkoli je tato deska letos vydávána jako aktuální, o žádnou novinku ve skutečnosti nejde. To si jen label Marquee Records usmyslel, že debutová fošna Britů Suicide Watch s názvem „Global Warning“ (rok 2005, původní label Mausoleum Records) je natolik skvělá, že by si prostě zasloužila znovu vydat. Své rozhodnutí doprovodili lidé z firmy hromadou ultra pozitivních slov, popisujících, jak úžasná tahle parta je. Jenže ona není. Je maximálně průměrná. Tlačenka od Marquee Records mi proto na rozum příliš nejde. Pojďme se podívat na hudbu Britů blíže. První, co udeří do uší, je prasácký zvuk. Sice má jít o remasterovanou verzi, ale já si žádného technického progresu oproti debutu opravdu nevšiml. V promo materiálech se dále dočteme, jak je kapela úžasná, že všech třináct debutových skladeb stvořila během dvanácti zkoušek a nahrála za pouhé čtyři dny. To opravdu mluví za vše, leč nikoli v pozitivním slova smyslu. Pánové ze Suicide Watch na své prvotině předvádějí překotný thrash metal, jenž čerpá z tisíce jiných uskupení, o originálnější myšlenku zde téměř nezavadíme. A tak vše dohání dravá energie, která, pravda, z díla celkem příjemně sálá. Díky zpěvákově frázování škrtneme i o hard core, vyslechneme si obligátní vyfakování policie a vlády, když je ale vše obaleno slušně sugestivní rytmikou, má to (chvílemi) své kouzlo. Zhruba do té chvíle, než si uvědomíme, že se všude kolem válí desítky daleko lepších smeček. Dvě z nich si kupříkladu představíme právě nyní.
3,5/10
YouTube ukázka - celé album
REANIMATOR - Horns Up
Kanadští borci Reanimator vhodili do letošní thrashové studnice svůj příspěvek s názvem „Horns Up“. A jeho nominálně-kvalitativní hodnota je velmi slušná. Pokud se variability týká, je pak vyloženě luxusní. Sama kapela se označuje jako thrash´n ´roll, což je ovšem pouze jedna z částí prezentované hudby. Posluchač své uši smočí také v hard coru, punku, crossoveru, heavy a groove metalu, ale také v blues (viz závěrečný a nejhravější kus „Mock Of Mockingbirg“). Téměř v každé skladbě zazní vynalézavé a celou mašinerii vhodně zklidňující kytarové sólo. Základem je ale samozřejmě thrash, v tomto případě hutný jako letitá svině a (zpravidla) rychlý jako vidiny sjetého hipíka. V úvodním štychu „Electric Circle Pit“ dokonce zaslechneme i krvelačné blast beaty, ale také „Chuck Billiovsky“ zakončené fráze zpěváka Patricka (asociačně se nám tak možná připomene Testament, jindy zase Exodus). Nutno dodat, že co Patrickovi chybí v barevné originalitě jeho hrdla, to dohání právě nasazením při „vykašlávání“ vokálních linek (či spíše drátů elektrického vedení). Vrcholem tohoto snažení je šestka „The Mosh Master“, která je nafrázována tak sugestivně, že stojí veliké úsilí nezaujmout klasický postoj a nezačít zuřivě klepat květákem. A to mluvím o poslechu v přátelském domácím prostředí, až tohle zazní na koncertech, pod pódiem vypukne čiré peklo. To ovšem platí pro všech devět kousků alba „Horns Up“, z jehož poslechem by neměl váhat žádný fanoušek thrashmetalového žánru.
7/10
YouTube ukázka - Thieves of Society
ATOMIK DESTRUKTOR - Unnatural Disorder
Pomyslné vítězství v dnešním trojboji si ale odnáší jiná parta, konkrétně portugalští Atomic Destruktor se svým debutem „Unnatural Disorder“. Zvukově i pocitově se zde dostáváme blíže k heavy metalu, čímž však nemám na mysli, že se prezentované riffy zakusují pod kůži s menší intenzitou. Naopak, větší čitelnost hudební složky znamená ještě silnější zážitek. Kytary znějí jako túrování terénní cross motorky. Stejně jako v případě Reanimatoru, i zde dojde thrashová tsunami jistého klidu v sólových partech, jež jsou součástí každé skladby, někdy dokonce v několikanásobném počtu. Úvodní dva nátisky ("Atomic Destruction" a "Attack of the Virus") se od zbytku songů zlehka odlišují, neb si o něco více pohrávají se svojí strukturou, tempy a gradací. Zbývajících šest kusů už se nese ve víceméně náserovém (= parádně strhujícím) módu. Všechny skladby každopádně oplývají slušnou herní dynamikou, drtivou ofenzívou a přímým tahem na thrashovou branku. Menším faulem se stává délka songů (většinou kolem pěti minut), která lehce rozpouští jejich koncentrovanou energickou sugesci. Na druhou stranu je v této strategii patrná snaha po odlišení od ostatních spolků, které nabízejí jeden náhul za druhým bez větší dramaturgické invence (viz Suicide Watch). Budeme-li pak brát první fošnu Portugalců v kontextu celého roku, jsem si jistý, že ji na jeho konci vyúčtujeme jako jednu z nejlepších thrashových nahrávek sezóny.
7,5/10
YouTube ukázka - Unnatural Disorder
|
