Nestačilo dva roky staré, nanejvýš ostudné album „Nothing To Lose“, které vytvořil tento enfant terrible losangeleského metalu osmdesátých let a někdejší kytarista W.A.S.P. spolu s bývalým bubeníkem Motörhead Philem „Animal“ Taylorem? Před těma dvěma lety z toho byla ostuda jako Brno a každý si ťukal na čelo, jestli to ti dva, kteří v minulosti ledacos dokázali, mají zapotřebí. Taylor během doby opět zmizel v propadlišti dějin a vzhledem k tomu, jak otřesně „Nothing To Lose“ nabubnoval, tak to asi zrovna velká škoda není. Holmes se ale vzdát nechce a nechávaje se plácat po ramenou od vykutálených, ožralých kamarádů, se obklopil trojicí mladých muzikantů a s nimi přišel s dovětkem „Mean Man“ s deskou „Shitting Bricks“.
Na rovinu musím přiznat, že mu spolupráce s novými muzikanty dost pomohla a „Shitting Bricks“ proto není takový průser, jako byla předchozí deska. Jistěže to ani není žádný zázrak, ale přece jen ostudy si Holmes snad už užil dost. Stylově je „Shitting Bricks“ v podstatě stejná jako debut, což je v pořádku, protože některé Holmesovy kytarové laufy jsou zase trochu energické a mohou tak připomenout slavnou dobu „Wild Child“ nebo „Blind In Texas“. Kompozičně je na tom „Shitting Bricks“ oproti dva roky starému „dílu“ přece jen líp.
Věřte nebo ne, objeví se sem tam i docela dobrá skladba jako „Born, Work, Die“ nebo „Get With It“, kde skoro všechno sedí, jak by mělo a nebýt zpraseného zvuku (to je v roce 2015 samo o sobě pěkná hanba), byly by to opravdu slušné kousky. Jenže slušné kousky, které jsou postaveny před řadu problémů. Zvuk jsem už zmínil, sice nevím, do jaké míry je v jeho špinavosti účelnost, ovšem tady už je to snad trochu přes čáru. Dalším problémem je špatná, nebo v podstatě vůbec žádná produkce, která by krotila naprosto nesmyslná aranžmá. A v neposlední řadě je tady Holmesův vokální projev.
Zde se jasně ukazuje, jak mu chybí Blackie Lawless nebo kterýkoliv jiný výborný zpěvák. Holmes prostě zpívat neumí, jen deklamuje a chrčí a místy mu to nepěkně falešně ujede.
Z tohoto hlediska jsou nejlepšími skladbami celé kolekce dvě instrumentálky „Nevermind“ a „Long Gone“, které je, světe div se, i radost poslouchat. Ať už pro jejich potemnělou atmosféru, nebo pro dobře natočené kytary, mezi nimiž probleskne i nejeden výtečný nápad.
Holmes se svou novinkou nemohl zklamat, protože po „Nothing To Lose“ to vlastně ani nešlo. Čili je „Shitting Bricks“ překvapujícím albem? Na jednu stranu určitě ano, protože ukazuje, že tak hrozné, jak to vypadalo, to s Holmesem zase není. Na druhou stranu, vzhledem kvůli jeho minulosti a věcem, které má na svém kontě, je to deska stále chudá, dotažená jen tak do poloviny…
|
