Tihle Bulletboys nejsou zrovna stálou a extra pracovitou kapelou. Za sedmadvacet let své existence vydávají teprve sedmou desku a navíc opět pořádně promíchali sestavou, ve které zůstal z původních členů (pokolikáté už?) sám zpěvák Marq Torien. Po krátké epizodě s původními členy, kytaristou Mickem Swedou, basistou Lonniem Vencentem a bubeníkem Jimmym D´Andou se Torien obklopil neznámými muzikanty a vcelku nečekaně přichází s novým albem „Elefanté“. Proč nečekaně? Od poslední řadovky „10c Billionaire“ už uběhlo šest let a naprosto zbytečná sbírka coverů „Rocket And Ripped“ se zdála být rozlučkovou kolekcí.
Nene, opak je pravdou. Bulletboys totiž na „Elefanté“ působí jako pokropeni živou vodou a hraje jim to jako v roce 1988, kdy vydali svůj debut, se kterým se podívali dokonce na čtyřiatřicátou příčku oficiální americké hitparády a následně za něj dostali zlaté ocenění. Tehdy je ale podporovala MTV a jejich klip „Smooth Up In Ya“ rotoval v éteru vcelku často. Dnes jsou Bulletboys už naprosto mimo mainstreamovou mísu, za což si ale mohou také sami (nemusí se všechno svalovat jen na Nirvanu, ne?) protože další alba jako „Freakshow“, „Zaza“ a hlavně hrůzná „Acid Monkey“ byly nepřesvědčivými kousky. Minulá „10c Billionaire“ je ovšem vrátila částečně do hry, protože Torien ukázal, že studnice jeho nápadů ještě nevyschla.
A novinka „Elefanté“ potvrzuje, že tenhle zpěvák, kdysi se situující do pozice blonďaté sexbomby, přece jen není žádné ořezávátko a, že když chce (a jeho stará z něj zrovna přes soud nemusí tahat alimenty) umí udělat skutečně dobrou skladbu. „Elefanté“ je proto v tomto ohledu možná nejlepší deskou kapely od dob jejich debutu. Nesmyslné postupy desek „Zaza“ a „Acid Monkey“ jsou dávno zapomenuty a v případě novinky se sází hlavně na písničku jako takovou, kterou navíc Torien podporuje dobrým vokálem, jež od minulého alba doznal podstatného zlepšení. Co je ale nejdůležitější, tentokrát se podařilo shromáždit opravdu celou řádku chytlavých skladeb, jejichž refrény (poslechněte si hlavně „Symphony“) patří k tomu nejlepšímu, co Torien a jeho parta (ať už do ní patří kdokoliv) kdy udělal.
Když už jsem zmínil experimenty v minulosti, s těmi je konec a deska se od úvodní „Rollover“ drží v rock n´rollových mantinelech. Ty stále těží z toho, co v bájných dobách konce osmdesátých let kapele dal producent Van Halen Ted Templeman a když se kapela přece jen otře o alternativní odér devadesátých let ve skladbě „Saving You From Me“, kde Bulletboys připomenou melancholické chvíle Jane´s Addiction,
nejedná se o zásadně rušivý element, ale spíš o prvek, který desce dodává na rozmanitosti. Jinak se povětšinou sází na ostré riffy a úderné stadiónové refrény jako ve zmíněné „Symphony“ (asi nejlepším kousek desky), nebo v „Tsunami“ či „Superhuman Girl“.
„Elefanté"“ je tedy vcelku příjemným překvapením. Bulletboys jsou pochopitelně dávno za zenitem, hrají pro hrstku skalních a pro řádku pamětníků. Proto na novince je nejlepší zjištění, že na ní Torienova parta nezní jako banda povalečů, která už ten vrchol má dávno za sebou.
|
