Zejména na konci osmdesátých let měla tahle kapela kolem původního basisty Anthrax a S.O.D. Dana Lilkera našlápnuto k tomu, že mohla v pohodě konkurovat Slayer nebo Metallice. Alba jako „Game Over“ či „Handle With Care“ byla citována nekonečnými zástupy thrasherů jako ta největší klasika a po pravdě řečeno, ona to skutečně dobrá díla byla. Jenže Lilker to ve dvaadevadesátém zabalil, aby uspokojil své grindcorové choutky v Brutal Truth a Nuclear Assault se posléze rozpadli také. Rozpad to nebyl konečný a v roce 2005 přišla na řadu comebacková deska „Thrid World Genocide“. Jenže pak zase ticho. Sem tam nějaké to vystoupení a jinak nic.
Proto jako blesk z čistého nebe přichází comebackové EP „Pounder“. To je ovšem dílem nadmíru diskutabilním a kontroverzním. Jako by se vlastně ani žádný comeback nekonal, protože Nuclear Assault (takřka v původní sestavě) na něm nabízí materiál, který je sice kvalitní, ovšem natolik zvukově odfláklý, bez jakékoliv produkce, že člověk jen kroutí hlavou, jak taková legenda, jakou Nuclear Assault bezesporu jsou, dokáže takto pohřbít své šance.
Přitom, jak už jsem zmínil, všechny čtyři zde prezentované skladby (když přimhouřím oko, tak se to týká i závěrečné „Died In Your Arms“) jsou naprosto precizní ukázkou vysoce kvalitního old school thrash metalu, který nepostrádá drtivé tempo a řezavé kytary (titulní „Pounder“), ozvěny hardcoru („Lies“) či výborný groove („Analog Man In Digital World“), ovšem vše je úplně zbytečné, když všechno zní, jako kdyby to bylo nahráváno ve sklepě na dvoustopý magneťák.
Už jen odklepávání skladeb na jejich začátcích, působí naprosto neprofesionálním dojmem, stejně jako zmaštěný nástup do titulní „Pounder“. O zvuku, za který by se lecjaká kapela styděla i v roce 1985, se ani bavit nemusíme.
Přitom tohle mohl být výborný comeback. Jenže co naplat, že skladby jsou pravdu dost dobré, když výsledný dojem je mnohem méně přesvědčivější.
|
