Vítejte ve světě hudební svobody, hračičkovství a virtuózní hráčské kvality. Ve světě kde slovo „progrese“ neztratila svůj význam. Americké Between The Buried And Me sleduji už dobrých deset let. Tehdy vydali pro ně důležitou nahrávku „Alaska“, která je vynesla do širšího povědomí a hlavně uchvátila hudbou samotnou. Na tomto albu ještě převládala brutalita. Death metal či metalcore nehrubšího zrna, ale BTBAM už v té době byli schopni během pár vteřin přejít do thrash metalu, black metalu nebo především prog rocku. I když kapela kombinuje spoustu stylů, má vlastní tvář a rukopis. Ten byl nejpozději definován na desce „Colors“, která byla v progmetalových kruzích nesmírně ceněna. Od té doby svůj výraz jen vylepšují, pilují a přitom vždy dokáží něčím překvapit.
„Coma Ecliptic“ je, jak už je u této skupiny zvykem, koncepčním dílem a tentokrát je uvedeno jako rock/metalová opera. Nenajdete tu však žádné hosty, BTBAM si vystačí sami. Jde ale především o dramaturgii desky, hudební postupy a texty. Nová deska je oproti předchozím zase o trochu jiná a tak trochu dál. Na první poslech především vyjde na povrch, že ubylo hrubých vokálů a Tommy Rodgers spíš zpívá čistě. To však není na škodu, protože své vokální rejstříky značně rozšířil (platí i právě pro extrémní vokály).
Co se asi nikdy nezmění, je totální chameleónství. Chvilku jedete na mathcoreové vlně, abyste o minutu později lítali takřka v popu a jako dezert si dali lekci prog metalu ve stylu Dream Theater. Chvilku slyšíte jazz, jindy dokonce swing a větší prostor na desce dostaly čistě prog – rockové pasáže.
Dobrým příkladem toho, jak BTBAM hrají, je skladba „The Coma Machine“. Úvod obstará výrazný klavírní motiv (na albu dostal klavír a klávesy hodně prostoru) a krásně sytý riff. Začíná se vlastně refrénem, následně přijde první zlom v podobě tiché pasáže, aby vše mohl rozdrtit brutální nástup s Tommyho growlingem. Do toho uslyšíte čím dál složitější kytary a hudba celkově působí teatrálně, monumentálně a přes zdánlivou chaotičnost zcela semknutě. A refrén je naprosto hitový. Skladba se dále mění do téměř tradičního prog rocku, ale co je u BTBAM tradiční? Při dalších posleších vás určitě postupně zaujmou jednotlivé instrumenty. Vynalézavé bicí, chytře využité klávesy a především fascinující kytary.
Popisovat každou píseň zvlášť by byl těžký úkol a hlavně, popsal bych možná deset stran. Jak bylo řečeno, hudba se neustále hýbe, mění. BTBAM neumějí stát na místě. Vše je dobře promyšlené a zcela odpovídá tomu, jak by měla „rocková opera“ znít. Hudba se mění tak, jak příběh o muži, jenž upadne do kómatu a opět prožívá své minulé životy, vyžaduje.
Z původního mathcorevé drtičky, která měla progresivní choutky, se BTBAM vyvinuli v kapelu, která má neobyčejný hudební záběr. Death metal, mathcore, thrash metal, prog rock, pop, elektro rock, blues…prostě tak nějak všechno. S lehkou nadsázkou by se jim dalo říkat „extrémní Dream Theater“. Co je také důležité, je fakt, že z desky cítím, jak to kapelu baví nebo to alespoň tak vypadá. Radost z muziky. Vytknout by se dala možná chaotičnost či komplikovanost, ale to je spíš otázka vkusu. Tohle je hudba pro otevřené posluchače, kteří mají rádi spoustu žánrů a vyhledávají v muzice něco netradičního.
„Coma Ecliptic“ je ohromně zábavné album a jsou v něm opravdu velkolepé rockové a metalové momenty. Between The Buried And Me jsou hudebním zjevením a já jim ohromně děkuji. Je to jízda!
|
