Už ten název „Uglier Than They Used Ta Be“ odkazuje na začátek devadesátých let a k multiplatinovému debutovému EP „As Ugly As They Wanna Be“. Ugly Kid Joe by rozhodně chtěli ještě jednou zažít ten úspěch, kdy je singl „Everything About You“ a následně deska „America´s Least Wanted“ s hitovou coververzí „Cats In The Cradle“, vystřelily ke hvězdám. Tehdy byla tahle hihňavá pětice opravdu všude. Šklebili se z Metal Hammerů, Brava i MTV. Pád na hubu ale přišel rychleji, než se čekalo, protože dvojka „Menace To Sobriety“ a především pak skutečně nepodařená „Motel California“ byly už bez hitu a zapadly. Ugly Kid Joe pak dlouho mlčeli. Vlastně až do roku 2012, kdy vymetli šuplíky a přinesli vcelku slušné EP „Stairway To Hell“. Neobsahovalo sice žádný velký hit, ale o žádný průser se nejednalo.
A vlastně stejné je to s novinkou. Je na ní slyšet, že by Ugly Kid Joe chtěli být velkou kapelou, která sází jeden hit za druhým, ale přitom na to nemá dostatek talentu a umu. Velké plus sice je, že tahle kapela je snadno rozpoznatelná, protože nebylo mnoho takových muzikantů, kteří by dokázali zkřížit hair metal s grungem tak, aby z toho nevylezl zparchantěnec, který by se nedal poslouchat. Potud je samozřejmě album „Uglier Than They Used Ta Be“ v nejlepším pořádku. Ovšem chybí vyloženě silné skladby. Ty, které by Ugly Kid Joe pasovaly do role skutečných frajerů na hardrockovém pískovišti.
I když deska s každým dalším poslechem roste (po prvním bych jí nedal víc než pět bodů) a objevují se zajímavá místa, prostě žádné „Everything About You“, „Cats In The Cradle“ nebo „Neighbor“ tady není. Jen slušně odvedené řemeslo s pár záchytnými body. Mezi ně určitě lze zařadit úvodní věc (a zároveň pilotní singl) „Hell Ain´t Hard To Find“, která by měla plnit funkci největšího hitu alba, ovšem přece jen ten zářivý třpyt zde trochu bledne. Pak určitě pravděpodobně nejlepší věc celé kolekce „She´s Already Gone“ se silným refrénem a valivá „Under The Bottom“, jenž zaujme zejména sabbathovskými riffy. Nutné je zmínit také coververzi slavné motörheadovské „Ace Of Spades“, kde si zahrál sám Phil Campbell (na desce hraje ještě ve skladbách "My Old Man" a "Under The Bottom"). Nevím, zda je to tím, že tam hostuje hráč, který tuto skladbu mastí už třicet let, ale v podání Ugly Kid Joe dostala tahle nesmrtelná věc obrovský náboj a veliký příval energie, i když ten legendární basový úvod je zahrán trochu jiným způsobem.
Když mluvíme o Ugly Kid Joe, nelze se nezmínit o baladách, protože i když na nich nikdy jejich tvorba nestála, přece jen je „Cats In The Cradle“ proslavila a jak později přiznal zpěvák Whitfield Crane, byla kapela několikrát svědkem, že na jejich koncert přišly rodinky, které znaly jen „Cats In The Cradle“ a po dvou odehraných věcech zděšeně prchaly ze sálu. V případě novinky se tak rozhodně nestane, protože tři zde umístěné balady jsou největší slabinou celé desky a dá se o nich mluvit jako o čemkoliv jiném, než o skladbách s hitovou ambicí. Ona totiž ta rozervanost ze Seattlu už dávno nefrčí a Crane nemá v hlase tolik naléhavosti jako třeba Eddie Vedder. Apropó Crane… Vysvětlí mi někdo, jak se dá ztratit tak charakteristická barva hlasu, jakou tenhle pěvec disponoval v devadesátých letech? V současné době je bohužel tento zpěvák už docela změnitelným.
Kolik mohou mít Ugly Kid Joe dneska fanoušků? Pár tisíc po celém světě? Možná že ano. Ty všechny tohle album potěší vrchovatě, protože dostanou přesně to, co mělo následovat nejpozději po „Menace To Sobriety“. Prostě slušný hardrockový kousek, který je načichlý losangeleskou rozpálenou ulicí, stejně jako seattleským sebedestruktivním pachem. Zároveň novinka ale dává odpověď na to, proč kapela dnes stále hraje v klubech (i když dobře zaplněných) a jejich hvězdná kariéra trvala tak krátce.
|
