Zpočátku se mi do poslechu finských Simulacrum vůbec nechtělo, ale udělal jsem dobře, že jsem jim dal čas. Ono totiž na první či druhý poslech působí jejich druhé album „Sky Divided“ poměrně chaoticky a přeplácaně. Když však dáte desce více šancí, vyměníte tato slova za pojem „propracovanost“. Simulacrum dali do nového materiálu hodně energie a nápadů, ne vše se úplně povedlo.
„Sky Divided“ je plné všeho možného a člověk si až říká, že je to doslova výbuch tvořivosti. Jenže všeho moc škodí a někdy máte pocit, že se v hudbě Simulacrum utopíte. Naštěstí jde o to jen se naučit plavat v tomto hudebním oceánu, který je plný zajímavých ostrůvků a lagun.
Základem je především progresivní power metal, poměrně agresivní a přitvrzený. Simulacrum mají rádi výraznou a divokou rytmiku. Hodně staví na pořádně tvrdých riffech, které se však občas opakují. Přitom jsou mnohdy velice zajímavé. Někdy jde o příjemný thrashing, jindy podobné věci ve stylu Symphony X, ale asi nejvíce mne zaujaly riffy math-coreové. Simulacrum tak někdy zní jak Meshuggah s melodickým zpěvem a výraznými klávesami. To však není vše. Nechybějí vlivy klasického prog rocku či Dream Theater a dostane se i na saxofon. Hudba se mění každou chvilku a na jeden poslech opravdu není možné desku vstřebat. Velkým oříškem se pro mne ukázal i zpěvák kapely Nicklas. Ze začátku jsem jeho hlas neměl vůbec rád. Je totiž docela vysoko posazený a třeba v tvrdých pasážích mi vyloženě neseděl, protože jsem si představoval mnohem agresivnější výraz. Postupem času jsem jeho zpěv však docenil a poslouchá se velmi dobře. Přesto má na čem pracovat.
„Sky Divided“ má několik opravdu vydařených refrénů a skladeb, které se časem zakousnou do hlavy. Například „Embrace The Animal Within“ je power metalová hitovka, která mi dost připomíná naše Ascendancy. Vynikající je epická desetiminutovka „The Abomination“, kde zní Simulacrum jako kapela, co opravdu umí skládat. A ten refrén je velká paráda. Prog metalová pecka, která by měla nadchnout i všechny fandy Symphony X. Podobně povedený je i závěrečný opus „A New Beginning“. Tady se už ale nedá mluvit o dokonalosti, protože skvělé momenty se střídají s těmi průměrnými, a kdyby skladba byla kratší, měla by větší sílu.
„Sky Divided“ je povedené album a Simulacrum jsou velkým příslibem do budoucna. Ohromně pestrý materiál s někdy až překombinovanými žánry stojí za to pořádně naposlouchat. Vše na desce se nepovedlo a kapela ještě musí zapracovat na dramaturgii desky a netlačit tolik na pilu. Desku rozhodně doporučuji a věřím, že mezi fanoušky progresivního metalu si najde mnoho příznivců.
|
