NIBIRU ORDEAL - Spacebeast
Na úvod jeden kvízový test. Zdalipak víte, co spojuje kapely Qantice, Damnation Angels, The Anabasis a Orion´s Reign? Odpovědí je jméno norského narcise Pelleka. Ten začíná působit jako hudební kurtizána, neb to vypadá, že na každou nabídku řekne „ANO“. Tohle známe třeba od Fabia Lioneho, který hostoval asi na stovce nahrávek a tím devalvoval jak jedinečnost takového aktu, tak svého hlasu. Narcis Pellek k tomu má také slušně nakročeno, a tak je jeho další účinkování, tentokrát na EP „Spacebeast“ finských noviců Nibiru Ordeal, spíše kontraproduktivní nežli přínosné. Zvlášť, když se hudba dvakrát neodlišuje od produkce výše zmíněných spolků. Kvalitativně pak stojí ještě níž, a to přesto, že se v celkovém počtu pěti skladeb dají nalézt slušné momenty (např. velmi líbivé refrénové klenutí titulní písně). Vše je totiž relativizováno zvukem, který působí splývavým dojmem a neumožňuje dostatečnému vyniknutí jednotlivých nástrojů. Podobně neuspořádaně působí i hudba, v níž se těžko hledá nějaký záchytný bod k pořádnému UCHOpení, a pokud přijde, navazuje na předešlé dění překotně a neorganicky. Je sice cítit, že kdesi v dáli dřímá určitý potenciál, ten se ale zatím nepodařilo převtělit v jiný nežli rychle zapomenutelný zážitek. Tak třeba příště, snad i s jiným zpěvákem (zpěvačkou).
5/10
YouTube ukázka - celé album
DIVINER - Fallen Empires
Další prvotina, tentokrát řecké party Diviner, pochází ze zcela opačného zvukového soudku. Takhle má znít moderní metalové album: výbušně, dynamicky, hlasitě a z pohledu každé zúčastněné složky nádherně čitelně. Všechna čest sound masterovi Peteru In De Betouovi, který své kvality dosvědčil už u kapel jako Arch Enemy, Opeth nebo Amon Amarth. Náhle tím dostává smysl i hudba, která ve skutečnosti nic nového nepřináší. Nacházíme se totiž na pomezí archaického heavy metalu (s drobným přesahem do poweru), který už dávno před Divinerem téměř v neměnné podobě hráli spolky jako Judas Priest, Accept nebo Iced Earth. Máte-li ale tento subžánr v oblibě, jistě fošnou „Fallen Empires“ nepohrdnete, stejně jako si nepřestanete dávat své milované jídlo jenom proto, že už jste ho předtím nesčetněkrát konzumovali. Řekové do toho totiž buší s nepředstíranou vášní, jejich metal má – a opět hlavně díky skvělému zvuku - koule a drtivou sílu. Není to ovšem tak překvapivé, neb se hned tři z pěti muzikantů etablovali z další výborné grupy Inner Wish, což automaticky znamená, že se pánové neštítí ani odlehčení kovové tonáže formou melodického elementu, který nejčastěji vykoukne v sólových partech („Riders From The East“, „Seven Gates“ nebo věc titulní) či refrénech („Kingdom Come“ a vůbec nejhitovější flák „Sacred War“). Je to vítaný prvek, který vyvažuje mnohdy přece jenom silnou asociaci inspiračních vzorů (např. začátek pětky „The Legend Goes On“ je Manowar hadr). O alespoň vzdáleně původnější riff zde zkrátka nezavadíme, jako celek však debut Řeků funguje, a to z jednoho prostého důvodu: byl tvořen upřímně a s evidentní láskou k heavymetalovému žánru, což k nadprůměrnému výsledku úplně stačí.
6,5/10
YouTube ukázka - teaser
EXOTHERIA - Angels Are Calling
I do třetice si dáme debutový zápis, a to přesto, že italská power-progová kapela Exotheria vznikla už v roce 1996. Uplynulo tedy necelých dvacet let, než se jim podařilo vydat plnohodnotný nosič a možná by bylo zajímavé zjistit, jestli tím nepadl nějaký časový rekord nebo něco. Hudebně se však vracíme ještě dál, a to až někam do roku 1987-88 k období legendárních Keeperů, kam nás Italové asociačně několikrát zavedou (zejména v chytlavých spídových pasážích). K tomu si občas neoklasicky zatrylkují nebo přidají thrashmetalový hobling („The Throne Of The Beast“). Více osobití, ale zároveň méně zábavní, jsou ve skladbách s progresivnější strukturou (např. „The Day Has Come“). Kvalitativně nejde o první ligu, Exotheria by ve fotbalové hantýrce stačila zhruba tak na kraj. Méně lichotivým faktem zůstává, podobně jako u první dnešní kapely, dramaturgická rozháranost, kdy jakoby se sami muzikanti neuměli rozhodnout, co vlastně chtějí hrát. Chvíli je to čistokrevný prog, jindy (naštěstí častěji) speed jak řemen, dohromady jim to každopádně úplně neklape. O průšvih ale v žádném případě nejde, naopak, pokud patříte mezi konzervativní milovníky všeho rychlo-melodického, na své si určitě přijdete.
6,5/10
YouTube ukázka - Time
Související články
|
