Kdyby se v Kanadě udělovali Zlatí slavíci, měl by jich Bryan Adams doma nepochybně tolik jako Karel Gott. Umělec, který příští rok oslaví čtyřicet let na scéně, totiž za svůj život vyprodukoval tolik světových hitů, že je bezesporu, alespoň na hudebním poli, nejznámějším Kanaďanem. Přitom trvalo sedm let, než se mu podařilo prorazit. Jeho první dvě alba, eponymní debut a dvojka „You Want It You Got It“ nebyly žádné bomby, které by něco nasvědčovaly o tom, co se stane v roce 1983. To Bryan Adams vydal album „Cuts Like A Knife“ se dvěma výraznými hity, titulní skladbou a „Straight From The Heart“. Pak už to šlo jako po drátkách, protože deska „Reckless“ z následujícího roku znamenala totální průlom mezi světovou extratřídu, když nabídla nejen dva monster hity „Heaven“ a „Summer Of ´69“, ale i třeba duet s Tinou Turner „It´s Only Love“. Adamsova kariéra pak kulminovala v roce 1991, kdy nazpíval baladu „(Everything I Do) I Do It For You“ pro film „Robin Hood: Král zbojníků“ s Kevinem Costnerem a následně ji zařadil na své album „Waking Up The Neighbours“.
Popularita začala pomalu upadat a i když Bryan Adams natočil dalších pět alb, stále se od něho hrály staré hity, kvůli kterým se chodí na koncert. Nic na tom s největší pravděpodobností nezmění ani novinka „Get Up“. Proč? Inu zkrátka proto, že se na ní žádné nové trháky, které by se mohly měřit se zmíněnými hity, prostě nenachází. „Get Up“ je prostě taková další deska do řady, podobná těm dílům z pozdějších let Adamsovy kariéry. Neurazí, při poslechu si budete možná i trochu podupávat nohou při svižnějších věcech, ale že by mohla vyloženě nadchnout a vy jste si ji pouštěli pořád dokola, k tomu určitě nedojde.
„Get Up“ je sice vyrovnaná kolekce devíti nových skladeb a čtyř akustických bonusů (tedy čtyř bezelektrických verzí stejných skladeb). Naprosto typická deska Adamsova deska. Jenže když si ji porovnáte s „Reckless“ nebo „Into The Fire“ je mnohem uhlazenější a méně rocková, čemuž napovídá i fakt, že album startuje countryovkou „You Belong To Me“, která byla zcela nepochopitelně vybrána jako pilotní singl desky. Až jako druhý singl Adams nasadil určitě nejlepší věc celé kolekce, „Brand New Day“, což je klasická adamsovina, která by sice chtěla být novou „Summer Of ´69“, ale ty předpoklady už tady nejsou.
Nejlépe deska zní ve svých nejrockovějších momentech, což je samozřejmě případ zmíněné „Brand New Day“, ale i například houpavého boogie „Go Down Rockin´“ nebo svižné „Do What Ya Gotta Do“. S baladami je to tentokrát horší, přestože Adams neztratil schopnost napsat pomalou věc tak, aby nezněla úplně kýčovitě (já ví, já vím… (Everything I Do) I Do It For You není zrovna nejšťastnější příklad), ale na novince, jako kdyby balady ztrácely punc hitovosti a proto asi nejlepší z nich by mohla být „Yesterday Was Just A Dream“ se svou snovou atmosférou.
Skalní fanoušci budou opět spokojeni. Dostanou porci muziky, kterou očekávali. Navíc po sedmi letech od poslední řadovky „11“ (loňskou sbírku coververzí „Tracks Of My Life“ nepočítám), což je pro ně možná velký důvod k oslavám. A když budou dost bouřlivé, možná někdo přeslechne i fakt, že už to není co to bývalo.
|
