Opera metal. Zní to tak elegantně a velkolepě. O spojení metalové a vážné hudby se už v minulosti snažilo mnoho a mnoho interpretů, ale jen hrstce se opravdová symbióza povedla. Další pokus přichází z východoněmeckého Lipska a nese název Molllust. Letmý pohled na kapelu působí nadějně. Vždyť v jejích řadách působí dvě houslistky, hráčka na cello i školená operní zpěvačka. Rovněž také šikovný kytarista Frank, který skupinu zásobuje tvrdými riffy. Bohužel, pojem ppera metal není zde tím pravým označením, stačí spíš jen symfonický metal. Ano, vážná hudba je zde jasně přítomna, ale její pojetí mne u Molllust spíše zklamalo. V některých částech produkuje kapela symfonický metal ve střihu Therion, avšak ti umějí přidat i tolik potřebnou chytlavost.
Album „In Deep Watters“ obsahuje patnáct skladeb a necelých 75 minut muziky! To je panečku porce a tady musím říci, že jsem přejeden. Problém Molllust je v jednotvárnosti a rozvláčnosti, která vás až začne uspávat. V těch pozitivnějších momentech, jakými jsou „Evenfall“ s pěknými vokálními linkami, či „Voices Of The Dead“, vládnoucí velkou energií a jako jedna z mála skladeb i dobrým refrénem, se poslouchají Molllust vážně dobře a posluchač může být spokojen. Povětšinu času však zní hudba jednolitě. Střední tempo, slušné hutné riffy (které se však začínají opakovat), zpěv Janiky Groß, který je sice školený, ale nijak okouzlující, fidlání houslí a cella, sbory, co zní často velmi unaveně a klasický klavír, který…ano, ten je v pohodě. Angličtina se střídá s němčinou a dostane se dokonce na francouzštinu. Občas hudbu osvěží i Frankův vokál, ale především skladatelskou průměrnost to nezachrání.
Opravdu nechápu, proč je album tak dlouhé. Možná kvůli příběhu, ale když chci vyprávět hudbou, musím jí k tomu přizpůsobit. Jenže na desce nejsou téměř žádné výrazné momenty, kdy by hudba vrcholila a dávala tak pocit, že se děje opravdu něco důležitého. Spíš kolem vás jen tak proplouvá. Čekal jsem operu a dostalo se mi jen plochého symfo-metalu německého střihu s občasným pomrkáváním po Therion. Nejlepším a jedním z mála opravdu kvalitních propojení vážné a metalové hudby pro mne i nadále zůstává v tomto případě nedosažitelné „Yeah! Yeah! Die! Die!“ od Waltari.
|
