Byly doby, kdy kapely, které chtěly hrát model beauty and beast, potřebovaly chlapa, ale to je, jak se zdá minulostí. Dnes si prostě holky vystačí samy, tak jako u Graveshadow. Tahle mladá kapela z kalifornského Sacramenta vydala vloni eponymní EP a nyní debutové album „Nocturnal Resurrection“, na kterých se profiluje jako sebevědomá skupina s dobrými nápady a schopnostmi. Ačkoliv promo materiály uvádí, že se jedná o symfonický metal, příliš to neplatí a hlavně, Graveshadow toho obsáhnou daleko víc. Kapela se nejčastěji pohybuje na pomezí gotického metalu a melodického deathu nebo doomu. Čas od času zazní dokonce thrash metalové riffy a nakonec i trocha toho symfonického pojetí. Vše se ale točí kolem dominantní zpěvačky Heather Michele, která bravurně zvládá čistý i hrubý zpěv, dokáže se perfektně transformovat z „křehké“ gotické princezny do growlovací dračice. Chraplák má vynikající a dobře srozumitelný, čistý zpěv je v jejím podání pestrý. A podle toho se odvíjí i hudba. Někdy je až překvapivě zuřivá a tvrdá, jindy jemná.
Úvodní „Namesake“ pozvolna buduje atmosféru a jasně dává najevo, kam se bude ubírat celá deska. Vcelku klasický gothic metal, ovšem s hutnými riffy a podmanivou melodií. Hudba dobře šlape, má drive, a když se přidá growl, dostává ty správné grády. V nastoleném trendu pokračuje "In The Roar Of Desire“ a dalo by se říci, že už nemá čím překvapit. Ovšem to ani není třeba, Graveshadow se vytasí s dalšími skvělými melodiemi a kontrast mezi téměř „andělským“ refrénem a growlem je opět výraznější. Kapela riffuje jak o život, bicí spustí salvu dvoukopáků. Střed písně je naopak klidný až pohádkový, aby ten zdánlivý klid přerušilo divoké kytarové sólo.
Nejzajímavějším kouskem desky je „Lycan Lust“, ve slokách Heather používá nezvyklé frázování a zní tak, že by se zpěv hodil dokonce až někam k jižanskému rocku. Refrén je naopak typický pro evropský gothic metal a připomíná Nightwish z doby s Anette u mikrofonu. V melodické mezihře zpívá Heather neobyčejně sladce, to jí ovšem nevydrží dlouho. Přechod k sólu beru jako nejvydařenější moment alba. Po něm přijde ještě jeden refrén, tentokrát ovšem nezpívaný, nýbrž zařvaný a to téměř punkově. Graveshadow překvapit umí!
Nejdelším a také asi nejpomalejším kouskem je „Winter’s Come To Call“ ve které se výraz kapely zlehka přesune k doom metalu. Heather zde zní přesvědčivě a emotivně. „Blink“ je spíše power metalová skladba, i když nechybí growl, který připomene Arch Enemy a to včetně frázování. Zde také uslyšíte hostujícího Ralfa Scheeperse z Primal Fear. Následující „Fading“ by se dala charakterizovat jako nejobyčejnější a to samé platí pro „Exhumed“. Hudba má pořád grády, ale nepřináší nic strhujícího, v porovnání třeba s důstojným závěrem „Blood And Fire“, se vznešeným sborovým refrénem, který je krásně nazvučený. Produkce alba nepatří mezi špičkové, není křišťálově čistá, což ale v tomto případě vůbec nevadí.
„Nocturnal Resurrection“ se dostává pod kůži postupně a chvíli trvá, než si vás podmaní. Může se líbit vcelku širokému publiku, protože kombinace melodičnosti (gothic, power) a tvrdosti (death, doom) je tu skvěle vyvážená. Album prostě šlape jak hodinky. Tohle by skutečně mohlo vzkřísit i mrtvého, jak naznačuje obal desky.
|
