Střídání na postu zpěvačky v metalové kapele začíná být už skoro pravidlem a švýcarská kapela Elferya to jenom potvrzuje. Sedm let, dvě desky a tři zpěvačky. Nic zvláštního. Mám spíše pocit, že dnes se tahle statistika počítá spíše k dobru (i když ne všichni fanoušci se mnou budou souhlasit). Přiznávám, že některé změny v historii žánru byly hodně citelné, ale kromě emocí a různorodých reakcí přichází i velké očekávání ze strany posluchačů a zájem o daného interpreta roste. Elferya sice nemá ještě natolik věhlasné jméno, aby se kolem ní děl nějaký mediální kolotoč, příchod nové členky jim ale rozhodně prospěl.
Nástupce dva roky staré prvotiny, kterou bych svoji kvalitou zařadil někam k průměru, dostal název „Eden's Fall“ a představuje se na něm dosud neznámá Melody Dylem, která nemá rozhodně lehký úkol. Nahradit tak šikovnou pěvuli, jako byla Constance Amelane (Ex-Whyzdom), je opravdu oříšek, Melody však má tu výhodu, že Constance nestačila s kapelou nahrát ani jednu desku a v sestavě působila jen necelý rok. Za přímou předchůdkyni lze tak spíše považovat talentovanou Claire-Lyse von Dach, kterou můžeme slyšet právě na debutu „The Straight and Narrow“.
Přínos Melody je nepochybný. Mladá Švýcarka si jde svojí vlastní cestou, na nic si nehraje a zdařile mění tvář kapely k civilnějšímu a líbeznějšímu pojetí. S jejím nástupem přišel svěží vítr a odešel operní projev, který na můj vkus kapelu v minulosti spíše omezoval. Album navíc zní vyspěleji i po instrumentální a zvukové stránce. Elferya výrazně pracuje se symfonickými prvky, které zabaluje do power-metalového hávu, zní epicky, dostatečně dramaticky a na pár místech i překvapí. Zatímco zpočátku hraje spíše na dravější notu, postupně ukazuje, že se dobře pohybuje i v klidnějších a intimnějších vodách. Zde svoji všestrannost ukazuje nejen samotná zpěvačka, ale i zbytek kapely, který se vyznačuje jak technickou přesností, tak i citem pro citlivé melodie, skvělou prací s atmosférou a díky houslím i nádechem folku („Alone With You“). Melody pak obzvlášť vyniká ve smyslnějších a pomalejších pasážích, jako je tomu třeba v poslední písničce „Close Your Eyes“, cizí ji však není ani rychlejší směr. Favoritem desky v kategorii hitovosti je bez diskuzí skladba „Elferya“, která oplývá již chváleným a vnímavým ženským vokálem (okořeněným zde špetkou growlingu) a výraznou chytlavostí. Vyzdvihnout musím rovněž pasáž v „Ghost of Mary“ (začínající někde kolem 2:30), kde Melodyin hlas v součinnosti s klávesy zní až magicky.
Elferya zkrátka ví, co dělá a v rámci vývoje své tvorby předvádí velký posun. Největší sílu má v údernosti. Skladby mají ve většině případů jasnou strukturu a jsou schopny zaujmout už po prvních posleších. Výjimkou se pro mě stala snad jen skladba „Metal Hearts“, která se mi do konceptu desky nehodí jak svým pojmenováním, tak i svým ostřejším zaměřením a velkým závanem klišé. Pryč s bojovým chorály, těmhle Švýcarům svědčí víc romantiky a klavíru!
Pokud první zářez v diskografii téhle kapely označuji za průměrný, „Eden´s Fall“ kvalitou stoupá minimálně o jednu třídu výš.
|
