Není mnoho kapel, které zábavným a nápaditým způsobem proplétají power a prog metal. Mezi mistry v tomto oboru patří kupříkladu Amíci Kamelot, kyperští Arrayan Path, francouzští Darktribe, a také objekt dnešního zájmu, letitá italská parta Eldritch, jež loni vydala jubilejní desátou řadovku s názvem „Underlying Issues“.
Jedenáct nových skladeb se pohybuje těsně u stylového středu, aniž by významně nahrávaly jedné nebo druhé straně. Netlačí tak urputně na modernistickou pilu jako např. Pyramaze nebo Borealis na svých aktuálních fošnách, stejně tak se nedočkáme vyloženě podbízivých a přeslazených motivů. A přesto v určité míře neabsentuje ani jedna z těchto složek, jsou ovšem umírněné, neinvazivní a v každém momentu příjemně poslechové. Italové přitom rádi pracují s kontrastem, kdy progresivní část zastupuje mnohdy značně vyostřená instrumentální sekce, která najde dříve nebo později osvobození v uvolněných vokálních linkách zpěváka Terrence Hollera, jenž je – společně s kytaristou Eugene Simonem – jediným původním členem kapely (již od roku 1991).
Ideálním příkladem napsaného je hned první píseň „Changing Blood“, ve které se mísí progové kytarové vývrtky a chytlavé melodické zpěvy, jejichž nejvýznamnější středobod leží – stejně jako u všech dalších skladeb – v refrénovém partu. Paušální líbivost je tak silně závislá právě na kvalitě chorusu. Ta většinou klapne výborně, nicméně se najdou i výjimky, které v tomto ohledu zůstávají někde v půli cesty, což se shodou okolností týká trojice po sobě jdoucích songů: počínaje osmičkou „The Light“, přes „Piece of Clarity“ až k desítce „Before I Die“.
Ani v těchto položkách ale není nouze o zábavu, když slabší refrény vynahrazují buď parádně nadupané sloky nebo uhrančivé sólové melodie a dvoukopákové vychytávky (bicmen Raffahell Dridge zaslouží absolutorium!).
 Pětice muzikantů chytře operuje i se zvukem kytar (sepulturovsky naježené riffy v „Changing Blood“), jemným pianinovým dopingem ("The Face I Wear") a hlavně s rytmickými zvraty, když buď pořádně sešlápnou akcelerační pedál (např. druhý kus „Danger Zone“ s atraktivně zrychleným chorusem či "Bringers Of Hate" se závěrečným vichrem), nebo naopak atmosféru zklidní a baladicky odlehčí (viz příjemně vláčná šestka a můj favorit alba „To The Moon And Back“, s nádhernou sólovou gradací). Kapitolou sama pro sebe je finální opus "Slowmotion K Us", což je znovunahraná skladba z alba "Portrait Of The Abyss Within" (2004). Pánové se zde věru odvázali a stvořili - k mé nemalé radosti - drtivou a téměř čirou thrashmetalovou šlehu. Za zvláštní zmínku stojí také vokalista Terrence Holler (asociačně připomínající Vince Neila z Mötley Crüe), který svým čistým a sebejistým projevem táhne celou hudební masu k zářným výšinám. Stejně tak je nutné zmínit perfektní zvuk z dílny Simone Mularoniho, díky němuž nepřijdeme ani o kousek muzikantského mistrovství i skladatelské nápaditosti. Desátá studiovka kapely se povedla. Na své si zde přijdou jak posluchači naklonění moderním směrům, tak fandové líbivých, ale vždy chytře stavěných melodií. Dobrá práce!
|
