Pojem "Den, kdy zemřela hudba", se v historii použil už několikrát. Mluvilo se tak o dni, kdy šílený Mark Chapman zastřelil Johna Lennona, nebo když kulkou stejně pošahaného vraha padl Dimebag Darrell. Ovšem to, co se stalo v pátek při pařížském koncertě Eagles Of Death Metal, je něco naprosto jiného. Je to bezprecedentní čin, který nesnese jakékoliv pochopení, natož obhajování, který hudbu zatáhl do bobtnajícího konfliktu mezinárodních kultur. To vedlo k prohlášení francouzského prezidenta Francoise Hollanda o tom, že jeho země je ve válce s Islámským státem, jehož vinou padla k zemi mrtvá stovka rockových fanoušků. Přii čtení ranních sobotních zpráv to člověku doslova vyrazilo dech.

V tu chvíli je totiž úplně jedno, jestli se na internetových diskuzích přete o to, jestli tenhle kytarista ukradl riff od Ritchieho Blackmorea, jestli ten samý Blackmore v něm kopíroval někoho jiného nebo jestli v poslední době propírané kauze Citron – Limetal stojíte na straně Pařízka s Křížkem anebo jejich někdejších spoluhráčů. V tu chvíli si člověk uvědomí, že takové spory jsou absolutně nicotné v porovnání s tím, co se stalo v Paříži. Že nás skutečně dějiny zavádí na pokraj chaosu, kdy se z Evropy stává pěkně horký kotel a už je úplně jedno, komu za to můžeme dávat vinu. Nic není černobílé. Frázi o pokraji chaosu jsem nezvolil náhodou. Bohužel ji měl ve svých projevech v oblibě jistý Adolf Hitler…

Pepsi Stone, 16. 11. 2015