V Praze se Gamma Ray v první půlce svého „Best Of The Best Party Tour“ představili společně se super grupou Serious Black a rakouskými Dragony, v druhé půlce pozici prvního předskokana zaujali londýnští NeonFly a tak se tito objevili i na svém domácím pódiu. Celý koncert měl začínat o půl osmé s otevíráním dveří v sedm a nebylo to poprvé, kdy jsem v O2 Academy zažila mizernou organizaci, týkající se právě zahájení koncertu.

V Londýně jsou před kluby obvykle dvě fronty, jedna pro fanoušky s lístkem, druhá pro novináře, ale u O2 Academy jsme byli všichni nahnáni do jedné dlouhé fronty. Když jsem tu byla na podzim na Powerwolf, dorazila jsem díky tomu těsně na začátek Xandrie, tentokrát ale pořadatelé otevřeli dveře až za deset minut půl osmé a tak jsem se do sálu dostala, až když už byli NeonFly v půlce druhé písničky.

NeonFly jakožto předskokani dostali opravdu jen velmi krátký čas a jenom úzkou nudli na pódiu, na kterou se tito divocí muzikanti sotva vešli. Willy Nortonovi ale bylo jako obvykle pódium malé (čemuž se není co divit, když si nevystačí ani na stagi na Masters of Rock a musí šplhat po konstrukcích). Tady to vyřešil tak, že během „Medley“ seskočil do photopitu a vrhal se mezi fanoušky. NeonFly si potrpí na aztéckou image, kterou představili se zatím posledním a v pořadí druhým CD „Strangers In Paradise“ a tak i tentokrát se Frederick Thunder objevil ve své opeřené helmě. NeonFly jsou živelná kapela, která by si zasloužila víc času. Možná by i prospělo, kdyby se dramaturgicky vyměnili s následující grupou, která dostala skoro dvakrát tolik času, či kdyby se alespoň hrací doba spravedlivěji rozdělila mezi tyto dva předskokany. Domácí publikum kapelu vřele přijalo, a přestože při začátku jejich show bylo v sále údajně sotva dvacet lidí (díky zatraceným dveřím), při závěrečné „Morning Star“ už pařil celý (téměř plný) sál.
Setlist: Whispered Dreams, The Enemy, Medley (Revenant, Ornament, Spittin Blood), Heart Of The Sun, Morning Star

Přestože Serious Black mají na kontě teprve jednu desku, supergrupa táhne publikum především díky osazenstvu. Bob Katsionis z Firewind, Urban Breed (Project Arcadia, ex Bloodbound, ex Trail of Murders a další) jsou tím, na co se fanoušci zvědavě přijdou podívat. Na druhou stranu Serious Black nechali doma klávesáka a i za bicí usedl náhradník, na druhou stranu Alex Holzwarth z Rhapsody of Fire byl dalším lákadlem. Oproti Masters of Rock, kde také hráli Serious Black po NeonFly, předvedla kapela daleko lepší výkon. Urbanův hlas byl opět ve formě a kromě toho, že zazněly skladby z prvotiny „As Daylight Breaks“, našli si Serious Black také čas na povzbuzování publika a vměstnali do setu trochu Kiss a Scorpions. Kapela předvedla dobrou energickou show, ale hudebně po NeonFly působila trochu utlumeně.
Setlist: Akhenaton, Trail of Murder, Older And Wiser, Sealing My Fate, I Was Made For Lovin‘ You / Rock You Like a Hurricane, Setting Fire To The Earth, Listen To The Storm, High And Low, I Seek No Other Life

Gamma Ray se světu konečně představili s novým zpěvákem. Show po intru „Bad Reputation“ zahajoval sice samotný Kai Hansen skladbou „Heaven Can Wait“, ve které si během tohoto turné zahostoval i její původní zpěvák, Ralf Scheepers. Tentokrát to ale Hansen odzpíval sám a navíc hlasově v dobré formě. Stejně tak si dal i následující „Last Before The Storm“, ale na třetí skladbu „Fight“ konečně přivítal na pódiu Franka Becka, který se mikrofonu statečně a úspěšně držel po zbytek koncertu. Neznamenalo to ale, že se Hansen své pěvecké pozice úplně vzdal. Často se o pasáže pánové dělili, jako např. u medley, složeného z „Rebellion In A Dreamland“, "Heavy Metal Universe“ a „Ride The Sky“. Na druhou stranu si ale Hansen užíval více prostoru s kytarou. Frank se ukázal jako velmi dobrá volba. Mezi kapelu zapadl nejen pěvecky, ale i na pódiu věděl, kde je jeho místo. Gamma Ray jsou teď pravděpodobně jedna z mála kapel, kde táhne celou scénu kytarista, protože hlavní zpěvák je tady vlastně až ten druhý muž. Do setu zapadlo i sólo na bicí Michaela Ehrého a také (vzácné) basové sólo Dirka Schlächtera, které díky spojce v podobě „Induction“ téměř plynule přešlo v „Dethrone Tyranny“. Samozřejmě nechybělo ani „I Want Out“ umístěné do první půlky setu a závěr patřil největšímu hitu „Send Me A Sign“. Setlist jako takový byl pěkně namíchaný a z nejnovější desky „Empire Of The Undead“ zaznělo „Master of Confusion“. Kapela odehrála svou typickou show, jako vždy plnou optimismu a londýnské publikum si koncert skvěle užilo.
Setlist: Heaven Can Wait, Last Before The Storm, Fight, One With The World, I Want Out, Valley Of The Kings, The Silence, bicí a basa sólo, Dethrone Tyranny, Empathy, Master Of Confusion, Rebellion In Dreamland / Heavy Metal Universe, Somewhere Out In Space, přídavek: Heading For Tomorrow / Avalon, Send Me A Sign