Rok 1986 nebyl pro Garyho Moorea zrovna tím nejšťastnějším. Hned po Novém roce, 4. ledna, totiž v nemocnici po více než desetidenním kómatu umírá jeho velmi blízký přítel a frontman legendárních Thin Lizzy, Phil Lynott. Zdrcený Moore se stahuje do svého domovského Belfastu, kde začíná pracovat na další desce. Práce jdou ztuha a vše se mění ve chvíli, kdy kytaristu napadne spásná myšlenka obrátit se ke keltským kořenům. K národním tradicím domovského Severního Irska, k hudbě svých předků. Právě těm, bohaté irské přírodě a Philu Lynottovi je deska „Wild Frontier“ věnována.
Tentokrát na desce pracovala velmi osekaná sestava, kdy Moore k nahrávání pozval pouze basistu Boba Daisleyho, který je známý svou prací pro Rainbow, Uriah Heep či Ozzyho Osbournea a klávesistu Neila Cartera, který dříve pracoval s UFO. Nahrávání se nakonec obešlo bez živého bubeníka, s výjimkou jedné skladby jsou všechny ostatní nahrány s bicím automatem. Ovšem ten je použit o poznání lépe než v „Empty Rooms“ na „Run For Cover“ a tak člověk, který nečetl booklet, skoro ani nepozná, že neposlouchá živého muzikanta.
Deska „Wild Frontier“ představuje v tvorbě Gary Moorea velký krok kupředu a nutno podotknout, že správným směrem, i když z pohledu na celou diskografii se dá i říci, že „Wild Frontier“ je podařený experiment, krok stranou, který se vydařil. Ať je to jak chce, máme v tomto případě co do činění s nejlepším albem Mooreovy hardrockové kariéry. Albem, které pro něho znamenalo dosavadní komerční vrchol, když se v britské hitparádě vyšplhalo až na osmé místo. Albem, které neznělo jako žádný jiný předchůdce a ani jako žádná jiná deska, se kterou Moore přišel v příštích letech. „Wild Frontier“ nemá v sobě heavymetalové pnutí dvojice „Corridors Of Power“ a „Victims Of The Future“, ani touhu po hitu z „Run For Cover“. Přesto je na něm hitů plno. V podstatě každá skladba.
Startuje se známou „Over The Hills And Far Away“, kterou do svého repertoáru o řadu let převzali Nightwish. Podle keltských motivů je hned jasné, že došlo ke změně, ovšem jinak se jedná o výtečný hardrockový otvírák, který žene dopředu silný refrén. Právě refrény jsou v případě „Wild Frontier“ velmi silnou zbraní a nemusí se jednat o stadionové vyřvávačky, ale klidně o skoro nenápadné melodie, jako v případě titulní věci, kdy má ovšem refrén velice silnou atmosféru, doplněnou zajímavě hranou akustickou kytarou. „Take A Little Time“ společně s „Thunder Rising“ představují tu divočejší tvář desky, je možné vystopovat návaznost na období 1982 a 1983, kdy v Mooreově tvorbě kulminovaly heavymetalové choutky. A opět zaujmou velice silné refrény.
Dochází i na znovuobjevenou lásku k blues, která na minulých albech byla skoro neslyšitelná. Zde se jí dostává vrchovaté porce a tvoří jeden z vrcholů celé kolekce. Ať už se jedná o instrumentálku „The Loner“, kterou, jako jedinou na albu, nabubnoval živý bubeník (Cozy Powell) nebo o keltskými motivy propletenou „Johnny Boy“. V případě první skladby jde spíše o klasičtější blues, kdy se ke slovu dostává zpívající Mooreova kytara, suplující zpěv, v případě „Johnny Boy“ spíše posluchač obdivuje úchvatnou atmosféru skladby a Mooreovu pěveckou linku.
A zbylé tři věci? „Friday On My Mind“ je coververzí hitu ze šedesátých let od kapely The Easybeats, který mají na svědomí George Young a Harry Vanda (ano, producenti AC/DC). Moore jí přiostřil drápky a proto hravě zapadá do konceptu celé desky. „Stranger In The Darkness“ zase více využívá nálady AOR, naplno ovládající skladbu „Crying In The Shadows“, která celou kolekci zakončuje a člověka tak napadne paralela s minulým albem a závěrečnou skladbou „Listen To Your Heartbeat“.
Ovšem v případě „Crying In The Shadows“ se jedná o skladbu, která je dotažena takřka k dokonalosti a kde popové manýry ani nevadí.
Úspěch „Wild Frontier“ byl hmatatelný hned poté, co deska v březnu 1987 vyšla. Bylo třeba co nejrychleji doplnit koncertní sestavu. Volba na post bubeníka proto padla na Erica Singera, který krátce předtím opustil Black Sabbath, se kterými nabubnoval desku „Seventh Star“. Singer odjel s Moorem turné, ovšem pak se poroučel, aby s bývalým kytaristou Ozzyho Osbournea Jakem E. Leem a jedním z exzpěváků Black Sabbath Rayem Gillenem (není slyšet na žádné desce) založil kapelu Badlands. Moore zatím pokračoval v excelentní hardrockové jízdě, přestože už pomalu zrála doba velkého rozhodnutí.
|
