K přesnému a jednoznačnému popisu krátkometrážní prvotiny pražských MetalCraft s názvem „Feel The Fire“ by šlo vcelku snadno použít jejich autobiografické konstatování, tvrdící, že „MetalCraft stojí pevně na základech NWOBHM a cítí se v této „Old School“ velmi dobře“ . Trojice skladeb, zachycená na tomto EP, vzniklá někdy od jara loňského roku (kdy se sestava kapely, jejíž polovina členů má v kolonce životopis uvedenou položku Abax, ustálila v současné podobě) do podzimu (kdy došlo k zvěčnění písní) se drží přesně těchto mantinelů a dýchá z ní rockově svěží staromilská pohoda, nadhled i radost z hraní.
Přímočaré melodie, šlapavě výrazné tempo, štiplavě nekomplikované riffy, stylově dokonale zabarvené hrdlo Hanze Fuhrmanna, slastně syrové minimalistické sbory, živá kytarová sóla i trocha toho stadiónově skandovatelného entuziasmu, to je charakteristika pro všechny tři skladby, které mají přirozenou sílu přinutit člověka k podvědomému podupávání či pohupování. Největším tahákem náladově stoprocentně konzistentní (tady bych viděl potenciálně největší nebezpečí v případě delší nahrávky) desky je pak především díky skvěle vygradovanému kvaltujícímu závěru titulní „Feel The Fire“.
Deska, na které se spolu pošťuchují nostalgie, svěžest a radost. Nostalgie z toho, že atmosféru těch zábav z osmdesátých, které stály právě na takovéto muzice, už nic nevrátí. Svěžest a radost díky tomu, že jednak deska, ačkoliv zní (až moderně) velice čistě a čitelně (no jasně, krásně ubrumlaná a znějící basa je v tomhle případě jasná výhra), zachovává si ten staromilský odér, jednak z ní dýchá muzikantská uvolněnost a čistokrevná upřímnost. Tady se nehraje na efekt, kalkul nebo přehnané ambice, tady se hraje na poctivou písničku a člověčinu.
|
