„Fornjot“ je debutová deska švédské stoner/doom metalové kapely Mammoth Storm, kterou vede Daniel Arvidsson z Draconian. Kapelu tvoří jen tři lidé, nicméně i tak dokáží Mammoth Storm vytvořit ohromnou zvukovou kulisu. S „Augurs Echo“ začíná bouře mamutích riffů, ne nadarmo si kapela říká „Mamutí bouře“. Opravdu se dají k tomuto pravěkému a obrovitému zvířeti riffy připodobnit. Jsou monstrózní, opravdu těžké a táhlé, jak si žánr žádá. Tempo se plazí pomalu vpřed a stoner/doom metalový fanda si může mlaskat.
Mammoth Storm však nejsou jen zhoubné riffy, ale i šikovné budování atmosféry a především kytara, kreslící pozoruhodné harmonie. Tady se střetává doom metal a post metal. Daniel Arvidsson obstarává baskytaru, ale rovněž se stará o zpěv. Hlas má lehce zastřený a správně „nakřáplý“, jak se k žánru hodí. Úvodní píseň má téměř dvanáct minut, což je pořádná dávka a rovněž i věc, kterou bych kapele vytkl. K tomuto hudebnímu stylu sice patří dlouhé skladby, ale přece jen by si stopáž zasloužila trochu pokrátit, tak jak v následující „Vultures Prey“. Zde má navrch především stoner metal a píseň je asi ta nejpřístupnější z celé desky. Mammoth Storm nezapomínají do hutných a leckdy monotónních riffů přidat kytarové sólo či něco melodičtějšího. Takové momenty jsou velice oživující.
Krátká mezihra „Sumerian Cry“ připraví prostor pro vyniknutí titulní skladby „Fornjot“. Ta disponuje úžasným průvodním riffem, který přibije do země cokoliv. Velice tvrdý a nekompromisní zvuk tomu dává ty správné „koule“. V této skladbě se rovněž projevil skladatelský talent a smysl pro dobrou kompozici. V rámci žánru velice živá píseň, která je dramatická a dobrodružná. Ve slokách zpívá Daniel tajemně a teprve s refrénem se do toho pořádně opře.
Druhá půle skladby nabízí to nejlepší z celého alba. Riffy hřmí, táhlá melodie vás uvede téměř do jiného stavu vědomí, aby přišel zlom a byli jste probuzeni opět úvodním tvrdým riffem. Následující „Horns of Jura“ i závěrečná „Hekla“ jsou rozsáhlé kompozice, samy o sobě jsou velmi dobré, ale projevuje se zde už úskalí celého žánru. Monotónnost a opakování se. Potěší trochu brutálnější vokály, osobně jsem byl trochu zklamán, že na desce není více growlu. K této muzice by se hodil.
Hudba Mammoth Strorm se valí jako žhavá láva a je v ní cosi mystického a fascinujícího. Má až téměř hypnotické účinky, ke konci desky však ztrácí své kouzlo, jako posluchač jsem jí přesycený, stopáž skladeb by zasloužila zkrátit. Jinak se ale jedná o velmi povedený debut (i když zkušených hudebníků), jehož vrcholy hledejte ve „Vultures Pray“ a geniální „Fornjot“.
|
