Děčínští Fleshless náleží mezi zasloužilé veterány tuzemské tvrdě metalové scény a v této roli snad již mají právo na svůj léty zavedený styl. Tím je naprosto tradiční a téměř ničím nepřekvapující, ale velmi rutinně a přesvědčivě zahraný ostřejší death metal.
Kapela působí dojmem, že naprosto záměrně se nepokouší vymýšlet nic nového, dosud neslyšeného či dokonce progresivního. Pánové sice na posledních několika albech potlačili v minulosti výrazněji přítomnou grindcorovou složku, ale jinak stagnují, sázejí na jistotu a víceméně jen naplňují to, co se od nich všeobecně očekává. Což není málo, ale ani mnoho.
Poněkud jednotvárný a nepříliš nápaditý smrtící náhul je spíše jednoduššího, přímočařejšího a tedy méně technického střihu, byť i takto laděné záblesky se sem tam najdou, a dominuje mu monotónně znějící, ale naprosto suverénní Prokošův řev. To vše pospolu sice může vyhovovat konzervativním deathmetalistům, ale naopak se přejídat těm moderněji laděným. Přece jen, o třídu lepší kapely jako Perfecitizen nebo Keep On Rotting jsou mnohem dále.
Skladby jsou si podobné jako vejce vejci, takže pokud si z toho všeho tažení posluchač vůbec něco zapamatuje, jde zejména o sem tam přítomné specifické momenty, které alespoň částečně zpestřují a prosvětlují nekončící příval kovu smrti. Patří mezi ně tuctově znějící „Intro“ a „Outro“, velmi zdařilá kytarová sólíčka v „Dead Never Dies“, „Human Insect“ či jinde, ale především pak natolik brilantní poloakustická středová pasáž skladby „Spirit Deformed“, kdy mnohý posluchač může litovat toho, že takovýchto chuťovek na albu není více. A docela potěší také dvacetivteřinovka „Noise Pt. 4“, po mnoha letech navazující na tři starší kousky tohoto ražení.
Důležitý standard představuje velmi povedený a čitelný zvuk, ovšem snad ještě větší samozřejmostí se jeví další z letité série kreslených obalů Jirky Lhoty, který tentokrát ztvárnil úsměvně hrůzyplný výjev toho, kterak stařec osekává gyros z lidského těla.
|
