Šest let trvalo holandským Spartan, než se od debutu „For Glory“ propracovali k loňské novince „The Fall Of Olympus“. Jako staří hoplítové, pýcha starověké Sparty, ani tahle parta neustoupila ze svého stylu ani o krok a intenzivně pracovala na všech detailech svého nového díla. Co se za těchto dlouhých šest let stalo a co se u Spartan chystá prozradí frontman Jeffrey.
Jeffe, už to bude devět let, co jsi s kapelou Spartan začal působit na hudební scéně. Jak se změnil tvůj život během této éry?
To je pravda! Začali jsme v roce 2007, se zcela odlišným složením členů. Polovina z těch kluků ještě ani v Nizozemsku nežila. Myslím, že se naše kapela vyvíjí tím správným směrem a to zejména v posledních dvou letech. Jsme stále profesionálnější a postupně jsme přidali víc věcí v rámci naší show na pódiu. Takže ta změna je k lepšímu.
Vaše druhé album "The Fall Of Olympus" jste vydali až po šesti letech od debutu "For Glory". Jak tento časový interval vnímáš?
Tak hlavním důvodem, proč to trvalo tak dlouho, byly změny v kapele. Např. Frank, náš bubeník, je u nás zatím jen dva roky. Ale také jsme stále pracovali na úpravách našich songů, protože společně s kapelou se vyvíjejí ruku v ruce i pohledy na naši práci. Dobrým příkladem je píseň "A Beautiful Death", což byl vlastně song napsaný už v roce 2010 a prošel mnoha proměnami. S konečným výsledkem jsme byli velice spokojeni. Jednalo se vlastně o potřebu dotáhnout naše nápady, přidat k nim nějaké nové, a dohromady tak vytvořit materiál, který by byl hodný nahrávání.
Vaše nové album je velmi energické. Objevují se v něm také motivy destrukce a ničivé síly. Má to nějaké zvláštní poselství?
Povím to takhle: většina našich písní jsou příběhy samy o sobě a protože každý příběh je jiný, mění se na tomto základě i zvuk těch songů. Některé písně jsou velmi rychlé a agresivní, zatímco jiné jsou pomalejší, a některé se nesou v duchu old school heavy metalu.
Na rozmanitosti materiálu se podílelo i několik hostujících umělců, jak tato spolupráce s nimi vlastně začala?
Během toho, co jsem psal písně, jsem začal mít pocit, že potřebujeme něco navíc, nějaké ozvláštnění. Zvláště píseň o příběhu Orfea "Eurydice Song", tam bylo nutné použít ženské vokály pro část příběhu Euredyky. Poté, co jsme měli hrubou představu o tom, jak to má znít, jsme přemýšleli nad tím, koho oslovit pro tuto spolupráci. Nabízely se tři možnosti: Hadassa, Sakis a Henning. Kontaktoval jsem je a spolupráce byla na světě.
Teď, co je album hotové, jsi na sto procent spokojený, nebo máš pocit, že by se dalo ještě něco vylepšit?
Ne, myslím, že jsme 100% spokojeni s výsledkem. Vždycky je tu prostor pro zlepšení, ale další nápady použijeme pro nahrání nového alba. Koneckonců nahrávání tohoto alba nám trvalo přece jenom šest let (smích).
Tentokrát je vaším vydavatelem Limelight Records. Jak jste se dostali k spolupráci s nimi?
Náš německý management Agentur EAM s nimi začal spolupracovat na začátku roku 2015, a v polovině tohoto roku jsme se s nimi také několikrát sešli. Měli jsme pocit, že spolupráce s touto nahrávací společností bude dobrý tah. Velice nás zaujala jejich práce a celkově jsme si sedli i po lidské stránce. Na víc to byla prostě změna. Šest let píšeš album a potřebuješ přijít s něčím novým, tak proč ne i s vydavatelem? (smích)
To chápu. A jak vlastně hodnotíš tuto spolupráci?
Naprosto perfektní. Oni se hodně soustředí na to, co v hudbě milujeme, čemu dáváme prostor, a celkově chápou naše tvůrčí projevy. Hodně nám pomohli s propagací, a ta je prostě důležité. Celkově tato spolupráce začala velice slibně. Jsme spokojeni, jak my, tak oni.
Co se týče projevů a způsobů, jakými se prezentovat, mohli bychim také mluvit o úspěšném klipu k písni "Elysion". Klip mě velice zaujal, a to zejména díky energii, která z tohoto materiálu prýští. Jaké mělo nahrávání průběh?
Vše šlo naprosto hladce. Víš, my vlastně ani nejsme fanoušci brutálních, temných témat ve videoklipech. Ani nemáme tendenci vypadat až nějak moc přehnaně, jestli mi rozumíš. Třeba jako The Black Satans, pokud je znáš. Pokud ne, tak se na to koukni, je to fakt k popukání (smích). Ale my jsme prostě chtěli být spíš neutrální. Jednou z našich inspirací byla tématika klipu "Rose of Sharyn" od Killswitch Engage. Natáčeli jsme to na místě, kde jsme prvně fotili promomateriály, což bylo asi před sedmi lety.
Už jsi někdy přemýšlel o speciálních kostýmech pro starověkou tématiku, jako to třeba praktikují Ex Deo?
No, po pravdě ano, přemýšleli jsme o nějakém pojetí antických řeckých zbrojí, ale asi jen pro promo focení, nebo do klipu. Na pódiu je nám hic už jen v obyčejných hadrech (smích).
Stala se ti nějaká nepříjemnost během koncertu? Úraz, nebo něco takového?
No napadá mě akorát úraz našeho basáka Mika. Možná jsi viděl jeho fotku na našich stránkách (smích). Házel hlavou v plné síle a rozhodl se, že se s kytarou proběhne po pódiu. No a tou kytarou se majznul přímo do obličeje. Ale hrál dál, i-když jeho tvář děsně krvácela. No prostě pravý spartský bojovník (smích).
Když se vrátíme ke skladbám na albu, která píseň je podle Tebe nejúspěšnější?
Můj osobní favorit je "Breaking The Chains Of Olympus". Má všechno; rychlé a úderné sekce, pomalé, melodické sekce, kytarová sólíčka a vokály Henninga Basseho. Jeho hlas je úžasný, běhá mi z toho mráz po zádech.
Tento názor s tebou sdílím, je i mou nejoblíbenější skladbou z této desky. Na závěr bych se Tě rád zeptal, jak nahlížíš na současnou metalovou scénu?
Co se týče současné hudební scény, mohu říci, že je to velice náročné. Je to pouze můj subjektivní názor, ale je to stále těžší a těžší pro malé kapely, aby se uchytily. V Nizozemsku je sice dost kapel, ale je pro ně náročné se prosadit. V době, kdy je naprosto běžné, že podáváš naprosto dokonalé výkony, se nároky na postup dost zvyšují, a přihlédneme-li k faktu, že hodně lidí muziku stahuje z netu zdarma... pak je to prostě náročné. Nezbývá, než zůstat kreativní a tvořit hudbu s láskou. Hrát tvrdě a pracovat na sobě. Nepolevit a prostě makat. To je jediný způsob, jak se trošku prosadit i přes plno překážek.
|
