Víte co mají společného Vintersorg, Arcturus, Solefald a Leprous? Ano, je to kapela Borknagar, která právě vydala své desáté studiové album s názvem „Winter Thrice“. V Borknagar se prostřídala celá řada muzikantů ze všemožných (nejen těch výše zmíněných) kapel a právě i to dodává skupině punc něčeho výjimečného. Co jméno, to pojem na scéně, např. o bicí se postaral Baard Kolstad, což je jeden z nejtalentovanějších bubeníků současnosti. Naprosto perfektní výkon.
Borknagar prosluli i svým progresivním přístupem k black metalu, který v jejich podání zní velmi líbivě, což rozhodně není nadávka, ba naopak. Vlivy folku jsou zde také patrné, i když novinka spíš pokračuje v cestě minulé desky „Urd“. Největší devízou Borknagar je práce s vokály. Ty jsou skutečně pestré a kapela s nimi předvádí doslova divy. Aby také ne. Mít v týmu Vortexe, Vintersorga a Larse Nedlanda je ohromná výhra, navíc se na novince objevil jako host i bývalý člen Kristoffer Rygg, známý jako „Garm“. Dokonalost tohoto spojení více zpěváků spočívá nejen ve střídání „krkavčího“ zpěvu pana Vintersorga a čistých vokálů, ale především v jejich vrstvení, doplňování se a v plastičnosti, s jakou dovedou pracovat s melodiemi. Vokály jsou zde dalším hudebním nástrojem a malířským náčiním, kterým Borknagar malují své severské příběhy.
Když hudba black metalově upaluje v divokém tempu a Vintersorg „krákorá“, zima na vás dýchne víc než s příchodem Her o Trůny. A právě black metal v podání Borknagar zní velmi příjemně. Vím, že je zvláštní takhle mluvit o tomto žánru, ale „Winter Thrice“ se prostě pohodově poslouchá. Když kapela zpomalí nebo zjemní, dostává místo progresivní rock a čisté vokály několika zpěváků. Jindy se hudba rozjede směrem k epičnosti a dojem z hudby je velkolepý. Nejlépe se všechny ingredience spojily v titulní skladbě, kde největší prostor dostal hostující Garm.
Při některých jeho partech mi v hlavě naskočilo jméno Opeth. Velmi melodickou skladbu pak okořeňují agresivní nájezdy Vintersorga, který tu zní jako blackový bůh. Velmi povedená je skladba s názvem „Panorama“. A opravdu, jak kdybyste měli před sebou krásný panoramatický výhled. Skladba je celá zpívaná čistým zpěvem, o který se postaral Lars Nedland a je radost ho poslouchat. Tady jsme už na území prog metalu, zaujmou zajímavě naaranžované klávesy a výtečný refrén.
Při prvních posleších si řeknete, že je to vlastně stejné nebo velmi podobné jako předchozí nahrávky, ale „Winter Thrice“ roste s každým poslechem. Postupně vynikne spousta detailů a skladby jsou především krásně melodické, aniž by postrádaly black metalové ostří. K této desce se budu rád vracet, hudba na ní jen tak nezestárne.
|
