Symphony X patří bezesporu mezi nejvýznamnější kapely na scéně progresivního metalu, a o tom, že jsou v Londýně populární, svědčí vyprodaný koncert v Islington Assembly Hall, která nabízí prostory pro osm set návštěvníků včetně dvou set míst na sezení na balkóně. Avšak tito věhlasní Američané nejsou jediní, kteří v pátek večer lákali. Pro mě, a jak jsem si všimla, také pro hodně dalších návštěvníků, byla zajímavějším, nebo minimálně stejně zajímavým lákadlem vycházející tuniská hvězda Myrath, se kterou jsem měla čest již v prosinci 2011 v Praze. Kombinaci těchto dvou vynikajících kapel pak doplňoval francouzský projekt Melted Space.

Jak už je v Londýně dobrým zvykem, opět se dveře otevíraly později, než v ohlašovaných sedm, přesto koncert samotný začínal tak, jak bylo avizováno. Tím pádem spousta návštěvníků, kteří předtím v drobném dešti čekali ve frontě, se do haly na zahájení samozřejmě nedostala. Začínám mít pocit, že tady už je to tradiční přístup. Je sice hezké, že se u dveří netvoří chumly, ale hezké fronty, na druhou stranu funguje pravidlo: Kdo dřív přijde, ten dřív mele, tedy vidí předkapelu. Během večera jsem také zaznamenala, jak Britové dodržují kapacitní regule. Ačkoliv bylo vyprodáno, nebylo v hale tak natřískáno, jako je tomu zvykem u nás. Kdyby se ve stejném prostředí odehrával koncert v Čechách, dokážu si představit, že by pořadatelé byli schopní prodat klidně ještě o padesát až sto vstupenek víc.

Melted Space se nedávno ukázali v České republice po boku Leave’s Eyes a teď se chystají znovu v této fenomenální sestavě zaútočit na Zlín. Přestože za symfonickým operním projektem stojí klávesák Pierre Le Pape a na nejnovějším albu „The Great Lie“ se podílelo spoustu velkých jmen (jen lehký výběr: Mikael Stanne, Mariangela Demuertas, Attila Csihar, Kobi Farhi a dokonce sám Arjen A. Lucassen), nejvýraznějším a nejznámějším členem live sestavy je jedna ze dvou zpěvaček, Clémentine Delauney, v současnosti působící ve Vision Atlantis, dříve ve Whyzdom, či po boku Georga Neuhausera v Serenity. Spolu s ní se o mikrofon dělily ještě další tři hlasy, půvabná Lucie Blatrier, Guillaume Bideau Mnemic) a Manuel Munoz (z rozpadnuvších se gotických The Old Dead Tree), kteří také hostovali na posledním albu. Bohužel už během koncertu Melted Space bylo znát, že zvuk ten večer opět úplně nepotěší. Ačkoliv to tentokrát nebyla až taková kakofonie jako před Helloween, přeci jen ubrat trochu basy by vůbec nebylo na škodu. Nic naplat, navzdory nepříliš lichotivému zvuku se dokázala směsice muzikantů s vystoupením slušně poprat a nabudit fanoušky na následující pochoutky.
Setlist: Terrible Fight, Trust And Betrayal, Hopeless Crime, Titania, …Para Bellum, No Need To Fear

Tuniská hvězda Myrath s každým dalším albem jen a jen stoupá. Kombinace tradičních prvků klasické tuniské hudby, špetka orientálního koření, vzletný projev zpěváka Zahera Zorgattiho a nosné progresivní melodie zamíchané v powermetalu jsou lákavou netradiční kombinací. V pořadí třetí deska „Tales of The Sands“, vydaná před dlouhými pěti lety, odstartovala kariéru Myrath slibným směrem. Album dokonalé po téměř všech stránkách letos konečně dostalo svého nástupce, nesoucího název „Legacy“, a toho se také kapela rozhodla ve svém (bohužel příliš krátkém) setlistu představit. Ačkoliv ani během Myrath se zvuk příliš nevylepšil, ani kapela, ani fanoušci si z toho hlavu nedělali. Show zahájila skladba „Storm Of Lies“ z novinky a vyjma dvou hitů z alba předešlého, jmenovitě „Merciless Times“, která spolu s novou klipovkou „Believer“ sklidila největší úspěch a „Wide Shut“, se setlist nesl v duchu alba nového. Přestože vyšlo teprve týden před koncertem, spousta fanoušků už ho stihla naposlouchat. Kapela sice možná nedostala tolik prostoru, kolik by si zasloužila, ale vystoupení předvedla perfektní. Zaher má zmáknutou komunikaci s publikem a stejně jako o několik chvil později jeho známější kolega Russell Allen podnikal výlety na bednu ve photopitu, aby byl fanouškům blíž. Jakkoliv uznávám Symphony X, Myrath pro mě byli hvězdou večera a nemůžu se dočkat dne, kdy dostanou na pódium více prostoru, než na sedm skladeb.
Setlist: Storm Of Lies, Get Your Freedom Back, Believer, Wide Shut, Nobody’s Lives, Merciless Times, Duat

Symphony X vtrhli na londýnské pódium jako uragán a předvedli famózní energickou show. Russell Allen se právem řadí k jedněm z nejlepších progresivních pěvců a dokáže se perfektně projevit i naživo. Po intru z nejnovějšího, vysoce hodnoceného alba „Underworld“ kapela pokračovala, kopírujíce právě toto album, ze kterého vynechala pouze skladby „Kiss Of Fire“ a „Legend“. Až v závěru setlistu zazněly trochu starší věci. „The Death Of Balance / Lacrymosa“ z desky „V: The Mytology Suite“, „Out Of The Ashes“ a „Sea Of Lies“ z „The Divine Wings of Tragedy“. V přídavku pak nemohla chybět hitovka „Set The World On Fire (The Lie Of Lies)“ z mistrovského alba „Paradise Lost“, úplný konec patřil opět závěru alba „Underworld“ a konečně se dostalo na skladbu „Legend“.

Show běžela jako po másle, přestože si Allen dovolil více mluvených projevů, například se rozhovořil o koncertě Dream Theatre, který se uskutečnil v Londýně den předtím, a nezapomněl ani připomenout narozeniny Tonyho Iommiho a věnovat mu skladbu. I přes větší výřečnost strhával publikum především svým projevem a tím, jak se přizpůsoboval jednotlivým písním. Koncert zahájil ve slunečních brýlích, které ale záhy odložil, aby později nasadil tři různé karnevalové masky. Show doprovázely i jiné efekty, kromě diskokoule, která po stěnách sálu vysázela hvězdokupu, oživila koncert například také podprsenka vhozená na pódium. Stejně jako předtím Zaher z Myrath, cestoval Russell Allen často na bednu v pitu, aby byl blíže chtivému nadšenému publiku, které (na londýňany) prožívalo vystoupení kapely hluboce. Ačkoliv kapela nehrála výběr hitů, fanoušci show zhltli i s navijákem a když byl konec, příliš se jim odcházet nechtělo.
Setlist: Nevermore, Underworld, Kiss of Fire, Withou You, Charon, To Hell And Back, In My Darkest Hour, Run With The Devil, Swan Song, The Death Of Balance / Lacrymosa, Out Of The Ashes, Sea Of Lies, přídavek: Set The World On Fire (The Lie Of Lies), Legend

(Poznámka pod čarou: Já osobně bych si klidně dala ještě druhé kolo Myrath :D )