Na nové dílo řeckých mistrů temného metalu Rotting Christ jsem se těšil s velkým očekáváním, ale i s lehkou obavou, zda se opět zadaří. Minulý počin „Κata Τon Daimona Εaytoy“ je totiž naprostý skvost a taková laťka se těžko zdolává, natož přeskakuje. Nové album „Rituals“ kvalitu předchozí desky akceptuje, ale přeskakovat se mu ji příliš nechce.
Rotting Christ jsou hudebníky, kteří o své muzice přemýšlejí a přichází s deskou, která zpočátku trochu klame tělem, ale pozornému posluchači postupně ukazuje vše, co skrývá. „Rituals“ je výstižný název, deska totiž tak opravdu působí a některé skladby jsou spíše jakýmsi obřadem než regulérní písní.
V úvodní „In Nomine Dei Nostri“ Rotting Christ ukazují, že jsou mistry minimalismu. Rychlé, avšak poměrně obyčejné bicí a jednoduchý, pro kapelu naprosto typický riff doprovází prostý text. „Sláva Panovi, sláva Lilith, sláva Naamahovi…“, a tak to jde dál. Přesto to funguje skvěle. Výborná počáteční řežba je nejdivočejší skladbou na desce. „Ze Nigmar“ vás posune směrem k rituální a okultní atmosféře. Pomalý a těžký riff, střední tempo a občasné dvoukopákové výpady dělají skladbu tvrdou jak skála. V kombinaci s různými vokálními efekty Sakisova hlasu a mužských sborů zní „Ze Nigmar“ velkolepě. Ovšem nic, co by vás šokovalo, pokud jste už Rotting Christ slyšeli už dříve.
Nejpovedenějším kouskem na desce je nejspíš „Elthe Kyrie“, která nabízí ty nejlepší ingredience hudby Rotting Christ a klidně by mohla být součástí minulého alba. Rychlé tempo, temná atmosféra a majestátný refrén v podání typického chrapláku Sakise Tolise. O sloky se postarala Danai Katsameni a zní skutečně naštvaně. Navazuje tak na tradici z posledních tří počinů této kapely, kdy se na desku dostane vždy alespoň jedna skladba, zpívaná zpěvačkou. A to vždy velmi zvláštní a avantgardní. Výbornou skladbu podtrhuje parádní kytarové sólo George Emmanouila, který s Rotting Christ dlouhá léta spolupracuje. A protože Sakis Tolis, vrchní skladatel kapely, vždy přijde s něčím nečekaným nebo zvláštním, přidávají Rotting Christ zhudebněnou báseň od Charlese Baudelaira „Les Litanies De Satan (Le Fleurs Du Mal)“. Hudebně opět poměrně jednoduchá, avšak podmanivá věc působí dramaticky a básnický text čte a recituje skvělým způsobem Vorph ze Samael. Řecká kapela a francouzština? Kdo by to čekal? Avšak u Rotting Christ je vše možné.
Po úvodní silné čtveřici skladeb přijde malé pozastavení v podobě „Apage Satana“. Tohle je takřka rituální a obřadní věc, schopná vás zhypnotizovat. Je to působivé a nezvyklé, zde se Rotting Christ ponořují do světa okultismu více než kdy dříve. Je to však na úkor samotné hudby a poslouchatelnosti. Přesto tohle na desku prostě patří. Výborně dokresluje její náladu a temnou auru. Nejkratším kouskem na desce je „Tou Thanatou“, která je cover verzí jedné z písní řeckého písničkáře Nikose Xylourise. Rotting Christ si vystačí opět jen s jednoduchým riffem, pěkným, avšak pro kapelu klasickým kytarovým sólem a refrénem. Ten je ale naprosto monstrózní! Dokonale využité mužské sbory zní epicky a velkolepě. V jednoduchosti je krása.
A máme tu další básničku. Opět veselou a tentokrát se vydáme do Anglie za panem Wiliamem Blakem. I „For A Voice Like Thunder“ má svého vypravěče, není jim nikdo jiný než Nick Holmes z Paradise Lost. A dokonce i hudebně se Sakis u těchto Angličanů inspiroval. Prakticky gothic-doomově laděná skladba nabízí nezvyklý zážitek a jedná se o skladbu, která výraz Rotting Christ posouvá zase kousek do nových vod. „Konx Om Pax“ je nejdelším zásekem desky a Rotting Christ čím dál víc používají doomově laděné kytary a pomalejší tempo. Skladba se přesto dosti mění a dostane se i na blast beaty. Tohle je takové shrnutí hudby této kapely, přitom zakomponované do epického celku.
U „Devadevam“ trochu zatrnete, protože velmi připomíná In Yumen/Xibalba“ z minulé desky. Prakticky stejné riffy, stejná úvodní pasáž, stejná východní kultura. Přesto píseň vyzní zcela jinak. Více duchovně – rituálně. „The Four Horseman“ navazuje na závěrečné skladby předchozích desek. Poměrně dlouhá a pomalá píseň se silnou atmosférou. Jedná se o povedený cover od legendární řecké progresivně rockové kapely Aphrodite's Child, ve které působil například i Vangelis.
„Rituals“ zaujme i perfektním zvukem a všemožnou paletou hudebních detailů, které se vynořují postupně. Deska přímo navazuje na svého předchůdce (na to může odkazovat i obal, na kterém je Sakis ztvárněn jako ve videoklipu ke skladbě „666“ z minulé desky), přitom se však ještě více dotýká okultismu a mystiky. Druhá půlka alba může zklamat některé posluchače svou pomalostí (více okultních písní a také prvky doom metalu), avšak „Rituals“ má silné vnitřní kouzlo. Nejedná se o takovou „pecku“ jako v případě minulé desky, nicméně Rotting Christ neustále dokazují, že jsou naprosto originální a jedinečnou kapelou, která nemá v žánru konkurenci.
|
