Němečtí Human Fortress se postupem času vypracovali na kvalitní a respektovaný spolek. Jedním z nepříjemných symptomů minulosti ovšem byly časté personální rošády. Proto je potěšující zprávou, že novinku stvořila na chlup stejná sestava, jaká se podílela na předešlém zářezu „Raided Land“. A je to znát. Pohoda a klid z tónů alba „Thieves Of The Night“ vyloženě sálá a jeho poslech by měl být pro fandy melodického power-prog metalu příjemným a svěžím zážitkem. A to přesto, že z celkového pohledu přece jenom nejde o zcela uhlazený klenot a několik drobných „škrábánců“ se nakonec najde.
Nejprve ale ke kladům, kterých je jednoznačně více. Přesvědčí nás o tom hned první položka „Amberstow“, jež obsahuje všechny hlavní lákadla německé kapely. V úvodu se zatřpytí jemný pianový motiv, který ve své působivosti připomene brilantní otvírák alba „The Deviant Hearts“ hvězdného projektu Phantasma. Vzápětí se přidají smyčce a také typické progové riffy. Vynalézavou stavbu písně ještě rozsvítí melodický sólový part, k tomu přičtěme vynikající hrdlo Guse Monsanta a o přítomnosti vysoce poslechové muziky není v tu chvíli nejmenších pochyb. V nastolené kvalitě se přitom odehraje celé následující dění, z něhož stojí za samostatnou zmínku mimořádně chytlavé vokální linky v bridgích („Last Prayer To The Lord“, „Hellrider“) nebo skvostná gradace pravděpodobně vrcholné skladby „Gift Of Prophecy“. Do paušální pohody občas vstoupí pokusy o atmosférické zhuštění, nejmarkantněji v „Thrice Blessed“, tomuto snažení ale malinko nepřeje až příliš uhlazený sound.
Pokud v něčem spatřuji nedostatek, pak je to zpěvná „sjízdnost“ refrénů. Právě ty jsou slabinou nové nahrávky, když ve své líbivosti nejsou schopny navázat na působivý zbytek skladeb. Rozhodně nelze říct, že by byly špatné, kdybychom je ale měli brát jako zlatý autorský hřeb a neurotický bod jednotlivých písní (jakože tak u power metalu můžeme v pohodě učinit), lze mluvit spíše o dynamické brzdě, nežli o patřičném hudebním vyvrcholení. Na novém albu německé kapely není chorus, který by utkvěl v paměti a k němuž bych měl tendenci se s chutí vracet. A to lehce kazí dojem z jinak parádní muziky, která si může (tak jako tak) hrdě stoupnout do jedné linie s produkcí Němců Masterplan nebo Italů Eldritch. Fandové těchto skvělých part, stejně jako příznivci nadprůměrně povedeného melody metalu, s poslechem páté řadovky Human Fortress každopádně váhat ani v nejmenším nemusí.
|
