Existují metalové kapely, které trochu nepochopitelně klamou tělem. V případě italských Perseus bych při pohledu na divné logo a vyloženě diletantský přebal jen těžko tipoval, že hudba bude mít valnou úroveň. A přece tomu tak je! V pořadí druhý zářez Persea s názvem „A Tale Whispered In The Night“ je velmi zdařilou melodickou jízdou, která je jako stvořená pro příznivce italského power metalu, zejména pro fanoušky Labyrinthu, jejichž autorskou brilanci upomene nejedna linka hodnocené desky, stejně jako zpěv Antonia Abata, jenž nemá k maestru Robertu Tirantovi až tak daleko.
Ještě více děsivě, než pohled na obal, působí zjištění celkového počtu skladeb. Je jich celkem devatenáct! Příčinou tak vysokého čísla je ovšem koncepční příběh, který navazuje na story, jíž rozjela dva roky stará prvotina "The Mystic Hands of Fate". Jak to u power metalu bývá, jeho náplň je spíše úsměvná a nestojí za obšírnější zmínku. Ať si pánové fantazírují, jak je ctěná libost, nějaké texty koneckonců stvořit musí. Menší problém nastává, když se rozvášní až příliš, začnou si připadat jako filmoví režiséři a svoji tvorbu zahltí rádoby atmosférickými předěly. To většinou nekončí dobře, viz třeba (jinak dokonalý) debut Švédů Twilight Force. Autoři Persea svůj druhý počin rovněž zaplnili několika „hranými“ intermezzy, opět nelze říci, ze by byly nějak poutavé, naštěstí ale nejsou ani zvlášť otravné a hlavně se dají časově ustát, neboť se většinou vejdou pod jednu minutu.
Mnohem lépe každopádně dopadly plnohodnotné písně. Jejich stavba je založena na přímočarých melodiích, jež jsou stran chytlavosti sjízdné jako tobogán. I to je v podstatě velké překvapení, neboť první deska Italů byla sotva průměrná, včetně zvukové produkce. Ta je zde již v naprostém pořádku, a tak nic nebrání plnému vychutnání příjemných vokálních linek, šlapavé rytmiky a nápaditých vyhrávek. Několik skladeb tepe na přímé hitové frekvenci (např. „Legions Of Ravens“ a hlavně vrcholně svůdná „The Ride Of Pegasus“), vyloženou chuťovkou je závěrečný opus "Epilogue", jenž je nazpíván v italštině a jako takový má mimořádný emocionální dopad. Nechybí ani další baladické momentky, jako třeba song „Rain Is Falling“, který v názvu sice vykrádá kus „Falling Rain“ z legendární desky Labyrinthu „Return To Heaven Denied“, ale ve výsledku je snad ještě chytlavější. Tohle album se prostě povedlo a pro melodiky by mělo jít o jednoznačnou povinnost!
|
