Největší díru do světa švédský kytarista Conny Bloom určitě udělal, když se postavil vedle Michaela Monroea a Andyho McCoye na pódium, aby řádně zahustil úspěšný comeback slovutných Hanoi Rocks někdy v polovině uplynulé dekády. Jistě jistě, od osmdesátých let s přestávkami vede své Electric Boys (vydali pět alb velmi slušné úrovně), ovšem přece jen Hanoi Rocks byla trochu jiná káva. Prostě nabídka, která se neodmítá a která, ať už chce nebo ne, umělce poznamená na celý život. Možná právě proto i Electric Boys zčásti odvrhli ze svého stylu funky, které jejich tvorbou postupovalo celou kariéru (leckdy se nevyhnuli srovnávání s Extreme) a více se soustředili na písničku jako takovou.
On v podstatě Bloom písničkář je. A nejlépe to dokazuje na své sólové dráze, na které vydává už čtvrtou desku. Ovšem nelze si představit písničkáře ve stylu Bruce Springsteena, Chrise Cornella či dokonce Bryana Adamse nebo Jona Bon Joviho. Bloom na to jde jinak. Jeho rozervaný styl v sobě shromažďuje spíše punkové kořeny a proto slyšíte Johnnyho Thunderse, Izzyho Stradlina, Gingera a koneckonců i jeho někdejšího kolegu Andyho McCoye (od rozpadu Hanoi Rocks v roce 2009 o něm zase není ani vidu, ani slechu). Stařičký punk smíchaný s prarokenrolem a lá Rolling Stones prostupuje i jeho novinkou „Fullt Upp“.
Stylově je tedy deska nepřekvapující, ovšem co je šokující, to je fakt, že je celá nazpívaná v jeho mateřském jazyce, tedy ve švédštině. Když přišly zprávy, jak bude „Fullt Upp“ znít, člověk si to skoro ani nedokázal představit, ale po vyposlechnutí je nutno konstatovat, že švédština v tomto případě není vůbec rušivý element a je mnohem zpěvnější například než finština, o čemž by jejich sousedé (jako třeba prdlí punkoví srandisté Klamydia) mohli vyprávět…
Stěžejním kouskem alba je pochopitelně singlová věc „Tanken É Fri“, svižná rocková věcička s funkčním refrénem. Ovšem díky slušnému songwrittingu, který je Bloomovi vlastní, nijak nevyčnívá, protože i v řadě dalších skladeb si člověk najde zajímavé momenty. Mezi ty se rozhodně řadí „Finns Det Lite Stolthet Kvar, Finns Det Också Hopp Om Bättring“ s hostujícím kytaristou Backyard Babies Dregenem, či bluesem načichlá „Skattmasen“.
Bloom si v případě „Fullt Upp“ na nic nahraje. Z desky je jasně cítit, že si ji nahrál především pro sebe, pro svou osobní radost. Není to tak, že by musel za každou cenu vymetat šuplíky s věcmi, co se nehodí pro Electric Boys, protože z „Fullt Upp“ je nejvíce cítit uvolněnost, radost z hraní a až poté nějaké zdlouhavé přemýšlení, jestli se to vůbec bude někomu líbit. Je to prostě poctivá hudba.
|
