Australští Be`lakor za dvanáct let své existence stihli vydat čtyři desky. Ta nejnovější se dostala na svět v červnu a jmenuje se „Vessels“. Kapela se řadí mezi melodické death metalové spolky, ale v jejich hudbě naleznete i progresivní cítění. Už jen z délek jednotlivých skladeb je znát, že tady se nesází na hity, ale celek. Písně na „Vessels“ mají sedm až deset minut a děje se v nich spoustu věcí.
Deska začíná krátkou skladbou „Luma“, což je vlastně takové intro před „An Embers Arc“, který začíná neobyčejně krásnou hrou na akustickou kytaru. Přidávají se bicí a kapela vykresluje tajemnou, ale nádhernou atmosféru. Přidává se i growl zpěváka George Kosmase, který je kvalitní, ale nijak zvlášt osobitý. Skladba se neustále proměňuje a střídají se tempa. Navíc akustické vyhrávky jsou opravdu povedené a když se vystřídají s elektrickou kytarou, zní Be`lakor skutečně výborně.
„Withering Sands“ je jedenáct minut dlouhá nálož, kterou je docela náročné vstřebat. Hudba se zde stejně jako u první skladby neustále mění a kapela tak jasně dokazuje své progresivní zaměření. Zvuk je skvělý a kytary znějí dokonale. Střední tempo, blast beaty nebo téměř chvilkové zastavení. Jedenáct minut přináší hodně nápadů, jenže mám pocit, že po doposlechnutí jsem skladbu okamžitě zapomněl. A takové pocity se pojí prakticky s celou deskou. I „Roots of Sever“ má krásný úvod, klávesy zní jak z dílny Amorphis. Tohle je patrně největší řežba celé desky.
„Whelm“. Be`lakor vždy začnou tak chytlavou melodií, že si člověk říká, jak to je parádní, ale jako by se dál kapela nějak zasekla. Žádný opravdu zapamatovatelný refrén (i když je jasné, že kapele nejde o hitovost, ale o celek), a i přes množství nápadů a proměnlivost skladeb to občas působí jak motání se v kruhu. „Whelm“ má oproti ostatním skladbám alespoň gradující závěr, ve kterém se koncentruje melancholická nálada desky a proto funguje jako nejpovedenější moment celého alba.
Atmosférická mezihra „A Thread Dissolves“ vás připraví na další nálož toho samého, co už na desce proběhlo a „Grasping Light“ jen pokračuje v předešlém stylu. Závěrečná „The Smoke fo Many Fires“ je však velmi pěkně zpracovaná. Z atmosférického a zadumaného začátku se stane poměrně agresivní skladba a epické zakončení desky.
Be`lakor by mohli být australskými příbuznými Insomnium. Jenže oproti nim nejsou zdaleka tak chytlaví a více staví na atmosféře a celkovém konceptu. Jsou zadumanější, ale chybí jim tah na bránu. „Vassels“ je promakaná deska, ale je těžké se do ní ponořit. Respektive proplout jí není problém, ale nepovedlo se jí mě nějak zaháčkovat. Deska mě osobně příliš neuchvátila, přesto si myslím, že posluchačům, kteří mají v oblibě složitější melodický death metal, může udělat radost.
|
