„Tahle deska nemá daleko do zázraku skoro v každém aspektu, a stejně tak i to, že ona i já existujeme, i přes bizarní a hnusné podmínky posledních patnácti let.“ Axl Rose, prosinec 2008
První konkrétní termín padl. „Chinese Democracy“ mělo vyjít 6. března 2007. Jenže jak se čas blížil k tomuto datu a vůbec nic se nedělo, oficiální stránky kapely zarytě mlčely, naděje pomalu pohasínaly. Na internetu se už prohánělo několik skladeb, jmenovitě titulní „Chinese Democracy“, „Better“, „The Blues“, „T.W.A.T“, „Madagascar“ a fragmenty „Catcher In The Rye“ a „IRS“. Ovšem ve všelijaké zvukové kvalitě. Jistých bylo jen pár věcí. Sestava, která se ustálila na osmičce muzikantů, kdy Axla doplňovali hned tři kytaristé, Robin Finck, Richard Fortus a Ron „Bumblefoot“ Thal, basista Tommy Stinson, klávesisté Dizzy Reed a Chris Pitman a bubeník Frank Ferrer, a také fakt, že účet za nahrávací frekvence už dávno překročil třináct milionů dolarů, což z „Chinese Democracy“ činilo nejdražší album všech dob. Chybělo ale to nejdůležitější. Potvrzení o stavu věcí přímo od Axla. Ten, jak bylo jeho dlouholetým zvykem, stále mlčel. Zatímco jeho bývalí spoluhráči postupem let vydali pěknou řádku alb, Axl stále nic.
Na konci roku 2007 americká firma Dr. Pepper vyhlásila, že dá každému Američanovi plechovku své limonády, když „Chinese Democracy“ během příštího roku vyjde. Možná to byl pro Axla impulz, protože v července 2008 vydal prohlášení, že dokončenou desku odevzdal firmě a jako důkaz do éteru vypustil první hotovou skladbu. „Shackler`s Revenge“. V tu chvíli bylo po spekulacích, jak bude „Chinese Democracy“ znít. „Shackler`s Revenge” dala jasnou odpověď, že éra starých Guns už dávno patří minulosti a že teď je třeba počítat s něčím novým. Tříminutová věc je plná samplovaných zvuků, tvrdých, dalo by se říct až nu-metalových kytar, ovšem velkým pojítkem se jmeném Guns N`Roses je typický Axlův projev, sebejistější než v dobách “Use Your Illusion”.
V tu chvíli si člověk hned vzpomněl na vyjádření Slashe, že Axla zajímá industriál a rezignoval už dávno na kytarovou hudbu a přece jen začaly panovat obavy, jestli “Shackler`s Revenge” není ta nejtypičtější skladba desky, kterou chtěl Axl uklidnit své příznivce a zbytek se bude utápět v industriálním oparu. Jasno mělo být velice záhy. V polovině listopadu se objevilo na oficiálních stránkách odpočítávadlo, které směřovalo k datu 23. listopadu. Jak symbolické… “The Spaghetti Incident?” i živák “Live Era” vyšly v ten samý den. Červík pochybností stále hlodal, protože u GN`R je jistota, že deska vyjde až ve chvíli, kdy si ji nesete z obchodu, ale tentokrát Axl slovo dodržel. Očekávání byla veliká…
Kritika se od samého vydání začala značně rozcházet. Od naprosto nadšené, přes souhlasné mručení až ke smíšeným a dokonce i naprosto odmítavým názorům. Důvodů by se našlo mnoho. Jedněm chyběl Slash (přestože deska je plná výtečných kytarových sól), druzí nemohli překousnout, že Axl nenatočil další „Appetite For Destruction“ a jiní zase argumentovali tím, že „Chinese Democracy“ mělo vyjít spíše jako Axlova sólovka. Jedno však je jisté, tahle deska je opět událostí. A to nejen proto, kolik peněz stála a že čekání na ní bylo už dávno dotažené za hranici absurdity.
Hned od úvodní (skoro nejméně výrazné položky) titulní „Chinese Democracy“, kde zaujme zejména kytarový riff, který však nemůže suplovat ten z „Welcome To The Jungle“, je jasné, že Axlovo někdejší prohlášení z poloviny devadesátých let o tom, že Slash by chtěl točit jen samá hardrocková alba, kdežto jeho obzory jsou mnohem širší, platí i nadále. „Chinese Democracy“ lze totiž za klasickou hardrockovou desku počítat jen stěží. A v porovnání s „Use Your Illusion“, kterým byla některými vyčítána přílišná stylová rozevlátost, působí „Chinese Democracy“ jako koktejl, namíchaný z desítek hudebních žánrů a dokořeněný ingrediencí starých Guns. Jsou zde samozřejmě klasičtější kousky, jako například „Street Of Dreams“ (dříve prezentována pod pracovním názvem „The Blues“), „There Was A Time“ (dříve „T.W.A.T“) s fantastickým finišem, kdy gejzíry kytar vynášejí Axlův hlas do nebeských výšin nebo závěrečná „Prostitute“, která asi nejvíce připomene časy „Use Your Illusion“.
Nejčastěji se ale posluchač setká s tím, jak se prolíná stará tvář GN`R s moderními postupy a Axlovým vizionářstvím, což je aspekt, který z “Chinese Democracy” dělá výjimečné album. Člověk pak dokáže odpustit i slabší skladby jako “Riad N`The Bedoiuns” nebo “IRS”, protože v jiných se mu extatických kousků dostává vrchovatě. Ať už je to funkyrocková “If The World”, skoro až doommetalová “Sorry” s hostujícím Sebastianem Bachem (ex-Skid Row) nebo hédonicky patetická balada “This I Love” (jakési bombastické pokračování “November Rain”). Nejvýraznější položkou je ale “Better”, která přesně definuje, s jakou grácií lze spojit oba světy starých i nových GN`R.
“Když jsem se dozvěděl, že deska vyšla, okamžitě jsem si jí šel koupit. Moc se mi líbí. Jsem rád, že to ten kluk dokázal. Navíc tam zní fantasticky.” Duff McKagan, listopad 2008.
Vydání “Chinese Democracy” se stalo událostí roku. Jak by také ne. Jenže poté následovalo zase neprostupné ticho. Žádný klip, žádné promorozhovory, žádné koncerty. Vůbec nic. Jak typické pro Axla. Z desky vyšel pouze singl s titulní věcí, který se nijak zvlášť (kvůli absolutní nehitovosti) nechytil a bylo zase ticho. Jako kdyby se všechno vrátilo někam do let 2002, 2003. Naštěstí mlčení netrvalo zase tak dlouho a posléze vyšlo najevo důvod. Kapelu opustil kytarista Robin Finck, který se vrátil do svých domovských Nine Inch Nails. Spolu s jeho následovníkem DJ Ashbou se v roce 2009 přece jen rozběhl kolotoč koncertů, který trval s mírnými přestávkami pět let. Jejich kvalita ale v poslední době trochu kolísala a začaly se objevovat první personální obtíže. Navíc v roce 2012 byla kapela uvedena do Rock n rollové síně slávy, ovšem bez současných členů. Komičnost obřadu proto podtrhl fakt, že dva (dalo by se říct nejdůležitější) členové klasických Guns chyběli, Izzy Stradlin i Axl Rose.
“Chtěl jsem jít dělat novou hudbu, ale nebylo s kým. Vůbec nevím, jestli jsem ještě členem téhle kapely,” povzdechl si před dvěma lety kytarista Bumblefoot. Siuace začala být opět divná. Novináři spekulovali nad členstvím Bumblefoota, když troche nečekaně práskl dveřmi DJ Ashba, který se věnuje projektu Sixx: A.M. A aby toho nebylo málo, Bumblefoot jej následoval velice záhy. GN`R zase byli v troskách. Pokolikáté už. Jenže ve světle věcí budoucích je asi jasné, že tenhle stav nahrával tomu, co se stalo hned po Novém roce 2016. Velkému snu fanoušků, kteří léta volali po spojení původních členů.
4. ledna 2016 se na internetu objevila fotografie blány z bicích Franka Ferrera. S podpisem šesti chlápků. Byl tam Ferrerův autogram vedle podpisů Richarda Fortuse, Dizzyho Reeda, Duffa McKagana, Slashe… a Axla. V tu chvíli bylo vše nad slunce jasnější. “Kdyby nebylo Duffa, nebyl by reunion. On byl jediný, který mluvil s Axlem i Slashem. On pomohl Axlovi podívat se na věci Slashovými očima a Slashovi ukázal, jak se tenkrát Axl cítil,” řekl tisku Del James, dlouholetý spolupracovník kapely. Ať už tak či tak, 1. dubna 2016 odstartovalo turné “Not In This Lifetime” naprosto neočekávaným koncertem v losangeleském klubu Troubadour (GN`R zde nehráli od roku 1986) a pokračovalo dalšími severoamerickými zastávkami, během kterých se za letošní léto prodalo více než milión vstupenek. Jak to vypadá, od Guns N`Roses se ještě asi dočkáme velkých věcí. Bylo by už na čase.
|
