Spojení rapu a tvrdé kytarové hudby není už dávno něčím neobvyklým jako v revolučních dobách, kdy se Steven Tyler proboural do zkušebny Run DMC, kteří právě „prznili“ klasický hit Aerosmith „Walk This Way" a když na jednom pódiu spolu řádili Public Enemy a Anthrax. Za tu dobu vzniklo mnoho a mnoho interpretů, kteří různými způsoby ve své tvorbě oba styly prolínají. Jmenovitě třeba můžeme vzpomenout na Clawfinger, Dog Eat Dog, Headcrash… a hlavně Rage Against The Machine. Především ti se stali synonymem rap metalu a rozhodně komerčně nejúspěšnější partou celé této scény. Přestože vydali pouze čtyři alba, vždycky to byla bomba. Zejména pak slavný debut orámovaný takovými hity jako „Bombtrack“ a „Killing In The Name“.
Rage Against The Machine jsou už dávno minulostí, ovšem spojení hudebníků, kteří tuto kapelu utvářeli, funguje stále. Tedy, jeden už léta chybí. Zpěvák Zack de la Rocha. Ten se s trojicí hudebníků (jen pro připomenutí, jedná se o kytarového mága Toma Morella, basistu Tima Commerforda a bubeníka Brada Wilka) rozloučil prakticky hned po posledním albu „Renegades“. Zbytek spojil síly s Chrisem Cornellem, vokalistou Soundgarden Chrisem Cornellem a Audioslave, která ale (jak to u podobných projektů bývá) neměla dlouhou životnost. Cornell je zpět v Soundgarden a snahy o comeback Rage Against The Machine ztroskotaly na tom, že se Zack de la Rocha opět odmítl podílet na nové desce. Před pěti lety tedy zvonec zazvonil naposled.
Jenže potenciál mezi trojicí muzikantů byl vždycky velký, proto bylo jen otázkou času, kdy znovu spojí síly. A taky kam se budou ubírat. Jestli cestou nastolenou Rage Against The Machine, jestli budou pokračovat v alternativním rocku jako Audioslave nebo se pustí do něčeho úplně nového. Prophets Of Rage je propojením prvního a třetího bodu. Hudebně samozřejmě nejvíce čerpá právě z Rage Against The Machine, ovšem tentokráte věčného rebela Zacka de la Rochu nahradili hned tři rapeři. A ne ledajací. Pokud se totiž podíváme na rapovou scénu, na její skutečné hvězdy, máme v Prophets Of Rage naprostý top. Jména Chuck D a DJ Lord z Public Enemy a B-Real z Cypress Hill hovoří za vše.
Ona vlastně tvorba Prophets Of Rage není v ničem převratná, protože jak zní štěkaný rap do ostrých Morellových kytar, to posluchači ví už od roku 1992. Jenže tehdy byla jejich hudba natolik revoluční, že si z ní tihle muzikanti mohou dovolit žít i v současnosti. A že z ní nic nezapomněli, dokazuje i dvojice nových skladeb – „Prophets Of Rage“ a titulní „The Party`s Over“, kde Morello pálí své riffy do žhavé, ovšem strojově přesné rytmiky, v popředí se o slovo hlásí Chuck D a B-Real, které svými samply zezadu jistí DJ Lord. Obě nové skladby nezapřou hitové ambice, protože by se neztratily ani na jedné z desek Rage Against The Machine. Pro porovnání tu také je živá verze slavné „Killing In The Name“, jenž si udržuje kultovní status i po více než dvaceti letech. Funguje i coververze „Shut`Em Down” z repertoáru Public Enemy, ale přece jen více zaujme “No Sleep `Till Cleveland”, což je vlastně předělávka od Beastie Boys. S Morellovými nabroušenými kytarami má teprve pořádný tlak.
“The Party`s Over” slouží jako ochutnávka před debutovou deskou a zároveň jako potvrzení toho, že instrumentální složka Rage Against The Machine chce spolu pokračovat dál. Nelze podle dvou nových věcí a tří coververzí soudit, jestli jsou muzikanti nabiti dostatečným počtem nosných nápadů, ale o velmi dobré formě všech zúčastněných přece jen tohle EP hovoří.
|
