5.12.2019
ANVIL
Kanadští staříci to nevzdávají a v únoru vydají ..více

5.12.2019
TEMPERANCE
Vánoce se blíží a některé kapely začínají nabízet ..více

5.12.2019
ENSLAVED
Více než dva roky už uplynuly od vydání desky "E" a ..více

5.12.2019
MICHAEL THOMPSON BAND
Bluesrocková parta kolem newyorského kytaristy Michaela ..více

5.12.2019
HUMAN AGONY
Po dvou demech, dvou splitkách a jednom EP se konečně ..více

4.12.2019
SCORPIONS
Německá hardrocková legenda je ve studiu. Tam nahrává ..více






EUROPE - Start From The Dark
...mně se ta deska nelíbí. Ne kvůli stylové z ..

EUROPE - Start From The Dark
Měli se vrátit k heavy metalu/hard rocku prvníc ..

EUROPE - Start From The Dark
Mne sa pacia len prve 3. Ale toto som si minule pu ..

EUROPE - Start From The Dark
Za mně je Stark páradní soudobá deska s povede ..

EUROPE - Start From The Dark
skoro všechna alba poscomebackové scény ve sbí ..

EUROPE - Start From The Dark
Já jsem ta druhá strana společnosti, kterou Eur ..

EUROPE - Start From The Dark
A tady já dávám desítku! Comeback jak hovado, ..

KAATO - Slam!
debut je suprovy a dvojkou to koncí? 8/10 ..

Černé vrány při comebacku trochu blednou...
Legitimní sice je, ale prostě mě osobně vadí, ..

Černé vrány při comebacku trochu blednou...
Blednou? Co to je za dementní spekulace? Co Motle ..




Za poslední měsíc:
AMON AMARTH, ARCH ENEMY, HYPOCRISY - Praha, Tipsport aréna, 17. 11. 2019
1424x

BLIND GUARDIAN - Twilight Orchestra: Legacy Of The Dark Land
1277x

ARAKAIN - Warning!
1263x

PRETTY MAIDS - Undress The Madness
1039x

EUROPE - The Final Countdown
1028x

ARAKAIN - Restart
1005x





článků celkem: 7300
recenzí: 5979
reportů: 569
rozhovorů: 382













Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax


TWILIGHT FORCE - Heroes of Mighty Magic

Debutové album „Tales Of Ancient Prophecies“ švédských power-fantasy metláků Twilight Force považuji za nejlepší subžánrové dílo posledních několika let. A evidentně nejsem sám. Na kapelu se nabalila mohutná fanouškovská základna, jejíž tlak přeneseně korunovalo sepsání smlouvy s labelem Nuclear Blast. Druhá řadovka tak bez nadsázky patřila k nejočekávanějším nahrávkám letošního roku a dle dosavadních ohlasů je zcela zřejmé, že Švédové zabodovali. Posluchači řvou nadšením, dílo sklízí jednu pochvalnou recenzi za druhou. Já se ovšem do této oslavné linie nepřipojím. Z mého pohledu má novinka Twilight Force několik háčků, v čele s jedním zásadním a jen těžko akceptovatelným hákem.

Je velmi znát, že si Švédové byli dobře vědomi úspěchu, který zaznamenala jejich prvotina, a tak se rozhodli původní mustr velkopansky (s ekonomickým krytím firmy Nuclear Blast) navýšit o několik spektakulárních pater. Dočkáme se především daleko mohutnějších orchestrací, jež jsou natolik dominantní, že je možné na novinku zčásti nahlížet jako na filmový soundtrack. Hollywoodský a dětský, nutno dodat. Několik pasáží jakoby vypadlo z klasického (amerického) vánočního snímku, na čemž je patrná jistá infantilnost díla, kterou podtrhují také upoutávky na novinku (na YouTube pokračující i po vydání alba), případně položka s názvem „Epilogue“. Všude totiž uslyšíme hlas, jenž se evidentně snaží o epicko-dramatický efekt, výsledkem je ale pouze dojem, že dotyčný pán trpí akutní zácpou. Christopher Lee byl sice jenom jeden, přesto si nemyslím, že by bylo nutné pouštět k mikrofonu úplně každého. Stejně odpudivě na mě působí i obal desky, který vypadá, jako by jej kreslila Květa Fialová. Nic proti bujaré fantazii, ale i ta se přece dá dělat s určitou mírou vkusu.

Samotná hudba je vpravdě halasná. Každou (regulérní) skladbu tvoří několik vrstev, jejichž příprava musela zabrat desítky hodin. Zároveň zůstaly přítomny velkolepé a cukrkandlově našlehané melodie, ještě několikrát umocněné ve sborových refrénech, jimž vévodí úžasný výškový vokál Christiana Erikssona (tedy jakéhosi Chrileona, abychom se drželi marketingové stylistiky). Chorusy se díky své chytlavosti zapíšou do mozkové kůry jako první (a dost dlouho si tam pobudou), prostor k objevování všemožných autorských vychytávek zbývá v jejich okolí, především v sólových partech. I ty jsou nadopovány svrchovanou epikou, z níž jen výjimečně vykoukne okolních pozlátek zbavený kytarový trylek. Vysoká poslechová trvanlivost je tedy zaručena, oproti debutové fošně tomu ale malinko chybí srdce a uvěřitelnost, vše klouže po povrchu, sice nádherně blyštivém, ale pořád jenom povrchu. Nic proti, vždy se přece není nutné vrtat ve filozofických hlubinách, v inkriminovaném žánru už vůbec ne. Nicméně z toho vyplývá, že celou, více než hodinu trvající desku můžou bez vedlejších fyzických příznaků absolvovat jen hard-core fandové symfonického power metalu. Možná bych toho byl schopen i já, kdyby na samém chvostu díla nestrašilo zmíněné „zácpové“ vyprávění, potažmo opus „Knights Of Twilights Might“, ve kterém se autorům povedla neuvěřitelná věc, neboť stvořili první power-fantasy internacionálu. Při jejím poslechu už opravdu končí veškerá legrace (vše je bráno nesmírně vážně, bez jakéhokoli odstupu), já však jen marně přemýšlím, kde udělali „soudruzi“ ze Švédska chybu.

Ale ani to není hlavní zádrhel. Největším problémem je totiž jen a pouze pochybný sound. Neuvěřitelně neucelený, splývající, bez metalového důrazu, se špatným mixem a bicími, jež znějí jako automat. To prosím pod největším firemním gigantem, ale hlavně u subžánru, pro který je kvalitní ozvučení naprosto kritické. Právě špatná produkce je důvodem, proč si nejsem schopen ani po x-pokusech novinku Švédů dostatečně užít a do srdce se mi dere smutek při představě, jak by některé bezesporu výborné písně (za lídry volím svatou trojici „There And Back Again“, "Keepers of Fate" a „To The Stars“) zněly s dokonalým soundem. O albu roku by možná nebylo pochyb. A tak i přesto, že je z několika důvodů nutné a vhodné udělit vysoce nadprůměrné hodnocení, jde v podstatě o největší zklamání posledních let.

Pagan             

Švédští mlaďoši se v hudebním světě velice rychle etablovali svou prvotinou, která, sic měla chyby, dokázala i zralejšího melodika zaujmout, což jasně dokazuje raketový nárůst popularity. Dva roky trvalo, než kapela díky největšímu evropskému vydavateli Nuclear Blast na trh přinesla desku novou, nabitou svěžími nápady, jímavou melodikou, zajímavou a proměnlivou rytmikou, skvělými sóly, luxusně vypiplaným vokálem s hromadou sborů, to vše opatřené geniální a maximální produkcí, jakou si podobná muzika bezpochyby zaslouží. Anebo ne…?

Dle mého názoru pouze tak z padesáti procent. Bohužel. Začněme hudbou. Ta je maximálně epická, orchestrální, majestátní a bombastická. Což jde zdaleka ne každému posluchači k duhu. Pro mne, jakožto milovníka patosu (a vlastně i kýče) se jedná o sbírku maximálně pompézních kompozic, z nichž převážná většina (resp. jejich částí) dusá ve druhé světelné, což kvituji s velkým povděkem. To vše obalují již zmíněné orchestrace a ostrý, místy dosti nepříjemný, vysoký vokál. Problém nastává ve chvíli, když si posluchač uvědomí, že a) jedeme neustále ve stejných kompozičních kolejích a za b) veškerá pompa a bombastičnost místy zní strašlivě naivně, jako vykradené soundtracky pohádek, znalé gamesníky navíc jistě překvapí už název samotného alba, který nestydatě vykrádá velmi populární sérii tahových fantasy strategií. Bohužel, nejen názvem. Obecně lze říci, že se na ploše desky potkávají staří Rhapsody, Pathfinder a Reinxeed.

I když tento komentář vyznívá spíše negativně, není tomu tak. Přiznám, že si denně nechám zvukovody prolétnout nejméně polovinu obsažených tracků, ať se jedná o mé nejoblíbenější „Powerwind“, „Riders Of The Dawn“, „Keepers Of Fate“, „Rise Of A Hero“ a „To The Stars“ nebo méně vydařené, dlouhé opusy „There And Back Again“ a „Heroes Of Mighty Magic“.

Produkce je průser a doteď si nedokážu vysvětlit, jak k němu vůbec mohlo dojít. Je logické, že vydávající firma, když už kapele do kompozičního a natáčecího procesu nijak nekecá a nechává to na ní (ideální varianta), sleduje bezpochyby zpovzdálí vývoj. Jenže desku si kapela natočila, smíchala a zmasterovala sama. Proboha proč, když ve Švédsku (anebo i jinde, ono to je vlastně úplně jedno) existuje tolik schopných studií a zvukařů? Největší problém je neexistence beglajtových kytar (anebo spíše jejich nedostatečné vytažení v celé nahrávce), tupě a uměle znějící bicí, hlasitostně přestřelené orchestrace a místy odpudivý zpěv, to vše zabaleno v přestředovaném a nedobasovaném zvukovém kabátu. A je úplně jedno, na jakém aparátu či sluchátkách má posluchač hudbu puštěnou. Dalším negativem jsou nesmyslné, spíš až směšné narativy v posledních dvou písních, které vyprávějí příběh desky. Když na desce musejí být, proč nejsou rozesety rovnoměrně, třeba tak, jak to kdysi měli Rhapsody?

Ale abych zachoval dekórum pozitivního názoru, považuji i přes všechny výše zmíněné výtky album za vysoce kvalitní. Kdyby ten nešťastný zvuk byl na úrovni současných nahrávek, mohlo se jednat o album roku.

Hermes 8/10

www.twilightforce.com

YouTube ukázka - To The Stars

Seznam skladeb:
1. Battle of Arcane Might
2. Powerwind
3. Guardian of the Seas
4. Flight of the Saphire Dragon
5. There and Back Again
6. Riders of the Dawn
7. Keepers of Fate
8. Rise of a Hero
9. To the Stars
10. Heroes of Mighty Magic
11. Epilogue
12. Knights of Twilights Might

Sestava:
Chrileon - zpěv
Aerendir - kytara
Lynd - kytara
Borne - baskytara
Blackwald - klávesy, piano, housle
DeAzsh - bicí

Hosté:
Fabio Lione - zpěv (track 5)
Joakim Brodén - zpěv (track 10)

Rok vydání: 2016
Čas: 1:10:16
Label: Nuclear Blast
Země: Švédsko
Žánr: symfonický power-speed metal

Diskografie:
2014 - Tales of Ancient Prophecies
2016 - Heroes of Mighty Magic

Související články

Foto: archiv kapely


Vydáno: 12.09.2016
Přečteno: 3988x




počet příspěvků: 44

Titulek:Příspěvek:Datum:Jméno:
Nemůžu si pomoct,...2. 03. 2018 8:16 Metamorphic Dreamer
To GNTPokud o...7. 12. 2016 11:37 htaedas
StilverlightSe Stilverlight...7. 12. 2016 11:30 htaedas
Adrian: díky za...7. 12. 2016 10:10 GNT
GNT: Sice uz je to...7. 12. 2016 10:05 adrian


 
Metalforever.info © 2006 - 2019     RSS - články

stránka byla načtena za 0.20125 sekund.