Transcendence. Dokonalost či povznesení nad úroveň fyzického bytí.
Budiž pochválen Devin Townsend a jeho snaha nás povznést skrze prog metalovou hudbu. Devin je nesmírně pracovitý člověk a tak není překvapením, že nová deska přišla zanedlouho po té minulé. A to sliboval, že si dá pauzu. Ale aby tíha skládání nebyla jen na něm, nechal více prostoru k tvorbě svým spoluhráčům z kapely. Jak velký měli vliv na znění nahrávky nedokážu posoudit, protože „Transcendence“ je naprosto typická „Townsendovská“ deska se vším všudy. Fanoušky tedy nepřekvapí nebo alespoň ne nijak výrazně.
Úvod desky patří přepracované skladbě „Truth“ z alba „Infinity“ z roku 1998. Skladba se příliš nezměnila, jen získala snad ještě více epičnosti a atmosféru, která koresponduje s pokračováním desky.
„Stormbending“ je zpočátku velmi klidná píseň prakticky k odpočinku a vyniká zde takřka duchovní nálada. Jenže zhruba v půlce zazní krásné progresivní kytarové sólo a najednou se objevují prvky, které jste u Devina mohli slyšet naposledy někdy na albu „Accelerated Evolution“. Závěr potom exploduje v epickou ukázku Devinova nádherného a povznášejícího vokálu.
Po poslechu „Failure“ už pro mě nebude nic jako dřív. Dobře, tak ne, ale skladba se vyšvihla mezi mé absolutně nejoblíbenější. Tohle je prostě nádherný kus muziky, která chytne za srdce a poslouchat bych to mohl do nekonečna. Zpočátku zaujmou lehce djentující kytary a klidná, i když tajemná atmosféra. Nechybí ani lehké symfonické prvky. Refrén je smutný, táhlý a především neskutečně silný. Melodie vítězí. A pak přijde sólo z říše snů. Devin se učil u Steva Vaie a je to znát. „Failure“ čaruje s atmosférou a následný přechod zpět k refrénu je jednou z nejpodařenějších věcí v Devinově kariéře. Vše zní jak má. Dokonalost!
„Secret Sciences“ začíná akustickou kytarou, aby následně pokračovala v hravém duchu. Skutečně mi přijde jako by si Devin hrál a bavilo ho to. A posluchače to pak baví také. Skladba připomíná období alb „Terria“ a „Accelerated Evolution“, tedy dobu, kdy Devinova hudba byla nejvíce progrocková či progmetalová. Nová deska proto znamená takový malý návrat ke složitějším kompozicím, protože „Epicloud“ nebo „Sky Blue“ tíhly především k písničkovým skladbám. Pokud se ptáte, kde je Devinova tradiční parťačka Anneke van Giersbergen, tak vězte, že právě tady. Sice ji uslyšíte jen v pozadí, ale tentokrát měla za úkol skladby spíše dobarvovat o svůj hlas než jim vévodit.
„Higher“ je nejdelší písní na desce (téměř deset krásných minut) a začíná podobně jako předchozí kousek, tedy akustikou. Tu pak rozbije jednoduchý, ale velkolepý refrén. Prostě jen výš. Vezmi mně výš. Určitě potěší, že Devin nerezignoval na tvrdé metalové věci a tak právě tato skladba nabídne pořádné kytarové riffy, Devinův řev, brutální bicí a zároveň obsahuje i uklidňující pasáže. Skladba se postupně rozvíjí a je pro mne definicí progresivního metalu. Její prostředek dává vzpomenout na bláznivost „Deconstruction“ a zběsilost Strapping Young Lad. Jako druhý ženský hlas tu můžete slyšet i další Devinovu častou parťačku, krásnou Ché Dorval.
„Stars“ je pravým opakem předchozího záseku. Klid, krása a jemné melodie. Asi je chvilka, abych pochválil za vynikající výkon bubeníka Ryana Van Poederooyena, který se album za albem lepší a je radost ho poslouchat.
Titulní skladba pokračuje v podobné pohodové atmosféře jako předcházející píseň, ozývá se v ní více orchestrace a v závěru vrcholí do naprosté epičnosti a – dokonalosti. „Offer Your Light“ je naprostá hitovka a nejrychlejší věc na albu. Úvod je velmi klávesový a Anneke zde dostane nejvíce prostoru. Refrén je výbušný jak dynamit a nálada skladby připomíná desku „Addicted“. Jde se pomalu do finále a přichází „From The Heart“. Milá, jemná věc, která předává pocity, kterým lze věřit, že jsou od srdce. Druhá půle je už vyloženě relaxace a pohodička. Závěrečná „Transdermal Celebration“ je cover verzí hitovky od kapely Ween a i když cover verze nemusím, tahle se povedla. Devinův hlas je lepší než originál a je to více než příjemná tečka za deskou.
Pokud si obstaráte limitovanou edici alba, určitě neproděláte, ba naopak. Obsahuje totiž celé album demo nahrávek navíc. A rozhodně to nejsou žádná dema jen tak do větru, ale velmi kvalitní skladby. Především pak potěší ty, kterým Devin dal více důrazu a tvrdosti.
„Transcendence“ rozhodně není takovou nečekanou bombou, jakou bylo třeba „Addicted“ či „Deconstruction“, přesto i nyní dokázal Devin natočit progresivní a pestrou nahrávku. Prog metal zde vítězí a je vítanou změnou, že skladby jsou košatější, než na minulých přímočarých nahrávkách. Devin je originál sám o sobě a tahle věc se prostě nemění. Deska roste s každým poslechem a nemůžu dát nižší známku. Proč bych to dělal? Tohle je jeden z nejlepších hudebních zážitků tohoto roku. Byl jsem povznesen.
|
