Tentýž rok jako jeho o kousek starší dvojče „The Universal Migrator Part I“ vychází i druhá polovina příběhu posledního přeživšího kolonisty na Marsu. Zatímco první album uspokojilo všechny milovníky prog rocku, na to druhé si brousili zuby fanoušci, kteří preferují tvrdší elementy v hudbě Ayreon. Jinak koncept zůstával stejný – pokračujeme v načatém příběhu, pěkně jedna skladba na zpěváka. Co ale tentokrát upoutalo pozornost všech, byla sestava hostů. Tohle album je až neuvěřitelně nabité velikány žánru.
Za bicími se znovu objevuje Ed Warby, který na svém postu od té doby setrval až doteď. Za klávesami se setkáváme převážně se starými známými, ale za pozornost stojí posílená kytarová sekce. Především tedy dvě jména: Michael Romeo (Symphony X) a Gary Wehrkamp (Shadow Gallery). To všechno ale bledne před výčtem vokalistů, který je dokonalou allstar přehlídkou žánrových vokalistů: Russel Allen, Ralf Scheepers, Andi Deris, Fabio Lione, Timo Kotipelto a hlavně a především Bruce Dickinson. Přítomnost zpěváka Iron Maiden byla pro Arjena splněným snem, ale v první řadě podle mého ovlivnila celou budoucnost projektu. Arjen si od té doby může pozvat prakticky kohokoli se mu zachce, protože kdo by řekl ne projektu, kde zpíval sám Bruce? Abychom ale neopomněli zbytek sestavy, máme tu za mikrofonem také znovu Roberta Soeterboeka (první dvě alba Ayreon, později Star One) a dva Arjenovi bývalé kolegy z kapely Vengeance – kytaristu Oscara Hollemana a zpěváka Iana Parryho (v současné době působící mimo jiné v Consortium Project, kde se vedle něj objevuje například bubeník Casey Grillo z Kamelot).
„Flight of the Migrator“ nám hned zkraje ukáže, že se nehodlá s ničím párat a že nás čeká pořádná metalová jízda, jako protipól k atmosferickému předchůdci. Už intro „Chaos“ je neoclassická jízda a tím to rozhodně nekončí. Hudba je mnohem tvrdší a nekompromisnější, založená především na práci kytar, rychlosti a na tvrdých bicích Warbyho. Metalové zaměření alba ovšem perfektně koresponduje s jeho příběhem. Čeká nás na něm totiž samotné stvoření vesmíru a cesta jeho chaosem. Už s intrem navazujeme tam, kde jsme příběh s koncem prvního alba opustili. Pořád sledujeme Kolonistu, napojeného na Dream Sequencer. Ačkoli ho stroj důrazně varuje, že ho nikdo nikdy předtím nepoužil k cestě tak hluboko do minulosti, Kolonista se rozhodne prozkoumat samotný vznik vesmíru a jeho vědomí cestuje ještě před Velký třesk, kdy neexistovalo nic než chaos. Kolonista se stane svědkem vzniku prapůvodní duše Migrátora. Z něj byly rozdělením vytvořeny miliony dalších duší a každá z nich se vydává na cestu vesmírem, aby přinesly život na planety, které objeví. Kolonista sleduje duši mířící k Zemi a její cestu vesmírem skrze kvasary, pulsary, supernovy a černou dírou, až ke Sluneční soustavě. Tohle je koncept, který je minimálně pro mě velkou lahůdkou, vzhledem k mé amatérské zálibě v astrofyzice.
V intru „Chaos“, které hudebně reprezentuje stav před vznikem samotného vesmíru, namluvili hlasy stroje Lana Lane a Erik Norlander, který nahrál také klávesové sólo. Ačkoli Arjen nepatří zrovna k těm nejvýraznější kytarovým virtuózům na scéně, jeho sólo v této skladbě je vážně lahůdka. První plnohodnotný kousek „Dawn of a Million Souls“ vypráví o Velkém třesku, který vytvořil prapůvodní duši Migrátora. Mikrofon zde třímá Sir Russel Allen a hned takhle na úvod je to pořádně těžký kalibr. Na tomto albu se do té doby asi nevýrazněji projevila Arjenova nedostižná schopnost psát skladby namíru a vytáhnout tak ze zpěváků to absolutně nejlepší. Tohle je bezkonkurenčně moje nejoblíbenější skladba na albu. Skvělý Michael Romeo za kytarou, božský Allen a refrén skoro tak epický, jako samotný Velký třesk (obzvlášť z části „What a show! Behold! The dawn of a million souls...“ mi snad nikdy nepřestane běhat mráz po zádech).
Ralf Scheepers zastává post zpěváka v následující „Journey on the Waves of Time“, která má také díky jeho hlasu podobnou atmosféru, jako raní Gamma Ray. Hodí se tedy před svého následovníka „To the Quasar“, kterou nazpíval Andi Deris. Odvádí zde skvělou práci, až by si člověk přál podobný opus slyšet i od Helloween. Hlavním tématem skladby jsou kvasary – zdroje elektromagnetické energie, které generují obrovské množství světla a energie. Kvasar dokáže přes mnohem menší velikost produkovat stejné množství energie, jako tucet galaxií dohromady. Arjen se zde drží nejběžnější teorie o těchto tělesech, tedy že jsou to ve skutečnosti supermasivní černé díry. Kolonista prochází centrem kvasaru s označením 3C273 v souhvězdí Býka s nadějí, že ho černá díra zavede blíž k Zemi.
S následující skladbou ale přichází druhý vrchol alba: více než desetiminutový opus „Into the Black Hole“. Hlas Bruce Dickinsona nás zde provází Kolonistovou cestou skrze černou díru. Arjen si na skladbě pro tohoto zpěváka dal skutečně záležet. Je to jízda, kde se Bruce pěvecky vyřádil opravdu do sytosti a čistá radost pro posluchače. Šestá v pořadí, „Through the Wormhole“ naráží na fenomén červích děr, hypoteticky existujících zkratek v časoprostoru, které by umožňovaly hmotě cestovat mnohem rychleji, než by to bylo možné jinými způsoby ve vesmírném prostoru. Skladbu nazpíval Fabio Lione, který zde působí ve srovnání se svými kolegy trochu nevýrazně.
„Out of the White Hole“ se opět zaměřuje na jeden z teoretických konceptů astrofyziky – bílé díry mají být opakem černých děr. Podle teorie jsou to tělesa, která chrlí hmotu, kterou černá díra pohltila. Kolonista se skrze bílou díru dostane zpátky do vesmírného prostoru blízko galaxie Andromedy. Míjí fiktivní planetu Y, na které už ale život existuje. Duše, kterou Kolonista sleduje, se rozhodne ve svém pátrání po vhodné planetě pokračovat. Planeta Y je referencí na alba „Into the Electric Castle“ a „01011001“, protože tak zní označení domova rasy Věčných. Tomu napovídá i poslední věta skladby: „Remember forever,“ což je i poslední věta alba „Into the Electric Castle“. Na pěveckém postu je v této skladbě Timo Kotipelto a demo verze skladby byla původně nazpívaná Robertem Soeterboekem. Předposlední „To the Solar System“ nás konečně na cestě zavede do Sluneční soustavy, ale Kolonista umírá dřív, než zvládne Země dosáhnout. Slyšíme hlas stroje, který Kolonistu varuje, aby se vrátil k vědomí, ale nakonec se přetíží. Skladbu nazpíval právě zmíněný Robert Soeterboek, který si zde napsal i vlastní vokální melodii. Závěrečná „The New Migrator“ je zakončením příběhu. Duch kolonisty je oddělen od jeho těla a přijímá zprávu, že se stane novým Migrátorem, leží před ním věčnost a jeho cesta vesmírem právě začíná. Za mikrofonem zde stojí Arjenův bývalý kolega Ian Parry. Kompozice původně vznikla spoluprácí Arjena a Parryho (který mimo jiné napsal i text) ještě během doby, kdy oba působili v kapele Vengeance.
Myslím, že v přímém srovnání těchto dvou alb je jasné, jaká hudba je Arjenovu srdci bližší. Díky jednostrannému žánrovému zaměření zde chybí variabilita, tak typická pro ostatní alba Ayreon. To samé se sice dá říct o „The Dream Sequencer“, ale tam to kompenzuje nedostižná atmosféra, které se zde nedostává. Na druhou stranu pořád o hlavu prevyšuje většinu žánrové konkurence (podobně jako Arjen sám svojí výškou) a jenom pohled na výčet přítomných geniálních vokalistů je pro mnoho lidí vlhkým snem. Celé je to tvrdší, rychlejší a hudebně zběsilejší, než jakékoli jiné album v diskografii projektu. Krátce: fenomenální zpěváci, skvělé bicí, výrazné kytary a dostatek tradičně geniálních kláves. Zároveň mám ale opakovaně problém udržet pozornost po celou délku nahrávky, což se mi u jiných Arjenových alb nestává. Pokud ale budeme na „Flight of the Migrator“ pohlížet ne jako na klasickou metalovou operu, ale jako na samostatně stojící metalové album, zasloužilo by si ve výsledku o bod vyšší hodnocení.
Po vydání téhle desky následovala pro Ayreon čtyřletá pauza, ve které projekt nabíral dech na jeden ze svých největších úspěchů. Arjen sám ale nezahálel a začal se mezitím věnovat jiným projektům. Ještě ten samý rok také vyšla kompilace „Ayreonauts Only“, určená skalním fanouškům, která obsahuje alternativní verze již dříve vydaných skladeb (s jinými zpěváky a instrumentalisty), originální dema a také ukázku z Arjenova zbrusu nového projektu Ambeon. Tato kompilace je jediným albem Ayreon, které se nikdy nedočkalo reedice u Inside Out.
|
