Dva a půl roku si mohli The Pretty Reckless užívat úspěchu svého druhého alba „Going To Hell“, které tuto partu, vedenou modelkou Taylor Momsen, katapultovalo až na pátou příčku americké htparády. Deska to podařená byla, jen co je pravda a také se kapele podařilo z ní vypiplat několik hitů v čele s nezapomenutelnou „Heaven Knows“. Jenže jak dozrál čas na nové album, bude rázem „Going To Hell“ zapomenuto a The Pretty Reckless tak znovu stojí na startovní čáře. Kapela nezměnila studio, ani producenta a vlastně ani přístup k nahrávání. Vítězný tým a jeho taktika se přece nemění.
O důležitosti třetího alba pro každou kapelu už se toho napsalo hodně. Právě třetí deska naplno ukáže, jestli se ta či která kapela stane velkou nebo zůstane povědomá jen v určitých kruzích a nikdy nepřekoná mantinely stylu. The Pretty Reckless samozřejmě hvězdami být chtějí. A proto už od konce jara začali na sociálních stítích i v hudebních magazínech vytrubovat do světa, že mají natočenou novou bombu. Ech, kéž by… Hned první singl „Take Me Down“ z poloviny července ukázal, že to nebude až tak horké. Záříjová dvojka „Oh My God“ si vedla ještě hůře a přestože se začaly objevovat články a statě o tom, jak The Pretty Reckless dospěli, pravdou je, že obě zmíněné skladby rozhodně nedosahují úrovně singlů z předchozí desky.
Ona vlastně ani celá „Who You Selling For“ není rozhodně tak silná deska jako její předchůdkyně. Zpočátku to dokonce vypadá na průšvih, když se album rozjíždí velice těžkopádně v šestiminutové „The Walls Are Closing In – Hangman“, kde se najednou zdá, že tahle parta veškerou svou energii vyčerpala na předchozí desce a následném přetěžkém turné. Nepřesvědčí ani zmíněná „Oh My God“, jenž nepokrytě vykrádá postupy Nirvany z období „In Utero“. V tu chvíli se skutečně zdá, že je zaděláno na průser jako vrata.
Naštěstí se kapela ve „Wild City“ vzpamatuje a začne si hrát s náladami, kdy vstřebává tradice garážových kapel a její hudba se hned stává mnohem sympatičtějš, už jen tím skvělým odleskem sedmdesátých let, kdy i sama Taylor Momsen předvádí opravdu emotivní pěvecký výkon. Výborná je i „Back To The River“ s hostujícím Warren Haynesem, legendou jižanského rocku, který byl dlouholetým členem kultovních The Allman Brothers. Právě v této dvojici skladeb se nachází první vrchol alba. Ten druhý přichází s jeho závěrem, kde se The Pretty Reckless už přemění v bluesovou kapelu a zahrají dvě skvělé věci „Already Dead“ a „The Devil`s Back“, kde Taylor ukazuje, že její hlasový rejstřík je skutečně rozmanitý a že už dospěla ve výbornou zpěvačku, která si umí pohrávat s pestrou škálou emocí.
Kvůli výše zmíněným vrcholům a pádům působí „Who You Selling For“ roztříštěně a nesourodě. Na jednu stranu se kapela snaží ukazovat svou tvrdou, až metalovou tvář, což jí zoufale nejde a na stranu druhou, když vytáhne tu emociálnější a ponoří se do blues či jižanského rocku, je to mnohonásobně lepší. I proto je novinka slabší než předchůdce, ale na odpis to není. To ne...
|
