AVANT GUARDIAN - Metamorphosis
Američané Avant Guardian vydávají debutové album po sedmi letech existence. Svoji tvorbu označují jako progresivní power metal, což je honosná škatule, která vyžaduje precizní hráčské výkony, stejně jako důkladné technické ošetření. Nutno říct, že si v obou sférách kapela vede zdatně, a pokud bychom obsah alba „Metamorphosis“ posuzovali pouze dle těchto hledisek, dostali bychom se ve výsledném hodnocení na celkem obstojnou známku. Důvod, proč tomu tak není, je zřejmý, parta Avant Guardian totiž nemá dobrého zpěváka. Chlápek jménem Collin nestačí instrumentální sekci a nepěkným způsobem ji podráží nohy. Ještě to není zcela patrné v úvodu díla, kdy na intro „An Isolated Fragment“ naváže slušný song „The Unconscious Doing“, ve kterém na sebe větší pozornost strhává variabilní struktura s orchestrálními a progovými prvky, nijaký zpěv navíc často maskují doprovodné vokály. Ani v položce „Stockholm Syndrome“ nehoří, neboť se v ní odehrává poklidný duet s hostující pěnicí Bunny Korman, jejíž projev dostatečně zaujme, dobrý dojem navíc podpoří akustické kytary s „řeckým“ ozvukem prosluněných pláží. Ty zaslechneme i ve čtvrté kompozici „Zero Sum“, kde se dále blýsknou neoklasicko-spídové třpytky nebo značně chytlavá klavírní preludia, jenže v tu chvíli už si nelze nevšimnout pěvecké minely, a to i díky přítomnosti „divně“ klenutých linek. Tato vražedná kombinace se v průběhu následujícího dění vyskytne ještě několikrát, nejmarkantněji v písni „Dimensions“, ve které se navíc projeví schéma klávesových klapek, jež se začnou motat v repetičním kruhu, aniž by měly dostatečné melodické jištění (čemuž nepomáhá ani přemrštěná délka jak skladeb, tak celé desky). A tak už je nakonec víceméně jedno, že v předposlední skladbě bouchá symfo-epika ve stylu raných Rhapsody, případně že opusem „The Balance“ prostupuje slušný soundtrackový spektákl a za normálních okolností velmi líbivé sólo. Jenže vokální peripetie už v tu chvíli dosáhly takové intenzity, že apokalyptickým způsobem strhly všechno pěkné a zanechaly za sebou jenom pustou a neživoucí (s)poušť.
5,5/10
YouTube ukázka - A Dialogue of Inner Purpose
FRASER EDWARDS - I Am God
Fraser Edwards je kytaristou britských power metláků Ascension, a také příjemně odlehčeného projektu Sharky Sharky. Album „I Am God“ je jeho vysněným sólovým debutem, pro nějž se mu podařilo zlanařit norského zpěváka PelleKa. Ten je sice téměř všudypřítomný, nicméně jeho mimořádně ohebné a hlavně křišťálově průzračné hrdlo je pro Edwardsovu tvorbu jako stvořené. Dočkáme se totiž jak klasických powermetalových ječáků, tak zdánlivě protikladné, pop-elektronické polohy. Jenže tyto žánry k sobě měly vždy velmi blízko (v obou jde přece hlavně o dobré melodie), takže výsledný mix působí nerušivě, přirozeně, ale hlavně osobitě a poslechově. Otvírák „Alone“ rozvine bohatou instrumentální koláž (nikoli nepodobnou power-skate projektu Chance Raspberryho), kterou zdobí rychlé tempo a samozřejmě výborný PelleKův zpěv. S taneční rytmikou si Edwards poprvé potyká v krátkém tracku „Custom Built“, ještě více se pak rozvášní v následujícím ohňostroji „Mentalist Brigade“, jenž ve své hravosti připomíná výše zmíněnou partu Sharky Sharky. Nicméně další tři songy najednou nestačí nastolenému tempu, jedinečnost slyšeného sice stále nemizí, nedaří se ji však podepřít dostatečně chytlavými nápady. Zajímavě mohl působit sebeironický text v písni „12 Variations“, jenže v podání nikoli adekvátně veselého, ale naopak málem smutného vokálního projevu se výsledek stal značně rozporuplným. Za zhola průměrnou pak lze ocejchovat skladbu „So Many People“, poslední tři položky už ale opět navážou na povedený úvod alba. Do hry náhle vstoupí neoklasické prvky, které okoření nejen titulní skladbu (ve které baví i pochodový refrén nebo sólo) a závěrečnou instrumentálku „God Complex“, ale hlavně píseň „Geography Of Time“, jež dopuje spídové tempo a návykově dynamická instrumentace (krátké zaječení v chorusu nicméně lehce brzdí jeho rozlet). A to je vše. Deska nemá ani čtyřicet minut, tento prostor Edwards však využil jenom částečně, a pokud si uvědomím, jak široké možnosti měl k vyjádření své vize, jak dechberoucí a mimořádné mohlo jeho sólové album být, pak jde o plýtvání takřka trestuhodné.
6,5/10
YouTube ukázka - Mentalist Brigade
DIXIE HEAVEN - Riding The Storm
Na první pohled by se mohlo zdát, že parta Dixie Heaven je pouze dalším z mnoha metalových spolků. Ovšem není tomu tak úplně, neboť tato brazilská kapela se pyšní zpěvačkou, která za to umí pořádně vzít, přičemž výrazově nemá daleko k tak skvělým pěnicím, jako je Elisa Martin (ex-Dark Moor) nebo Federica De Boni (White Skull). A to už je zatraceně hodnotný vklad, jenž by měl brazilským nováčkům pomoci k vyčlenění z běžné produkce svých kolegů. Samozřejmě by bylo ideální, kdyby královnu na vokální pozici doprovodila silná instrumentální jednotka. Zde už popravdě řečeno tak veselo není, blbě ale také ne. Intro „Allohria“ by se ve své orchestrální honosnosti neztratilo ani na nějaké powermetalové opeře, dvě navazující skladby „The Wicked“ a „Riding The Thunder“ pak představí kapelu ve velmi lichotivém světle, v němž se na rychlém povrchu prohánějí líbivé vyhrávky i sóla. Má to energii a švih, který nevymizí ani v kusu „Skies Will Fall“ s ozvukem Iron Maiden (na albu nikoli posledním). V tu chvíli můžeme opravdu mluvit o výborném zážitku, v průběhu následného dění už ale vysoce nastavené parametry sem tam zakolísají, tempo zvolní, písně začnou být sice členitější, ale většinou také poněkud obyčejnější. Přesto nebude nouze o zajímavé momenty, např. v komplexně vychytané kompozici „When The Eagle Flies“ nebo tehdy, když zpěvačka Villu Castelo dosvědčí, že ji úplně stejně jako vášnivě dravá poloha sedí klidný a ryze melodický projev (v případě klavírního doprovodu se tak dostaneme až na popovou úroveň („Under The Mirror Of Dreams“, „Waste Of Time“)). Album „Riding The Thunder“ je zkrátka povedené a v záplavě novinek opravdu do jisté míry vyniká, přesto se nelze zbavit pocitu, že s tak dobrou zpěvačkou mohl být výsledek ještě mnohem více „kulervoucí“.
7,5/10
YouTube ukázka - Blind War
|
