Jsou desky, které si pustíte a už nikdy na ně nezapomenete. A potom se vás budou po zbytek života držet jako klíšťata. Jednou z takových desek je i „Lake Of Sorrow“ od norských The Sins Of Thy Beloved. Opravdu netuším, do jaké míry vám to jméno bude něco říkat, ale patří mezí legendy gotického doom metalu. Jako kapela existovali tito Norové s přestávkami sedmnáct let a přesto po nich zůstaly jen dvě alba, jedno demo, jedno EP a jedna videokazeta.
„Lake Of Sorrow“ vyšlo v roce 1998 u Napalm Records. Obsahuje jen sedm skladeb, ty jsou však dlouhé kolem sedmi až devíti minut. Prostě pořádná dávka gotického doom metalu. Tento žánr byl zejména v polovině devadesátých let charakteristický modelem „kráska a zvíře“, tedy střídáním křehkého dívčího zpěvu a drsného mužského growlingu. K pionýrům a nejdůležitějším spolkům tohoto žánru lze počítat Theatre Of Tragedy, Tristaniu, Trail Of Tears a právě The Sins Of Thy Beloved. Ti se od ostatních lišili především bohatým využitím houslí a také byli přece jen pomalejší, než ostatní zmíněné bandy.
„Lake Of Sorrow“ opravdu nikam nespěchá, místo toho kouzlí s atmosférou a tu se jim podařilo vyčarovat naprosto jedinečnou a troufnu si říct, že žádná jiná deska takovou nemá. Skvělou produkcí se o to postaral Terje Refnes (Theatre Of Tragedy, Carpathian Forest, Enslaved). Už od prvních tónů „My Love“ The Sins Of Thy Beloved zapůsobí. Pomalé tempo, relativně klidné kytary, šikovné, avšak ne příliš výrazné klávesy a brutálně skvělé houslové sólo. Velmi krásné přivítání. Pak se ozve hluboký murmur zpěváka Glenna Mortena Norboa a topíte se v pořádném doom metalu. Scénu osvětlí příchod takřka andělského hlasu zpěvačky Anity Auglend, jejíž hlasový projev je jedinečný. Anita zpívá velice jemně, něžně, až byste si řekli, že to zpívá panenka. Dokonalý kontrast ke Glennovi. Tady je označení „kráska a zvíře“ naprosto padnoucí. Jejich hlasy se pravidelně střídají, skladba vrcholí famózním houslovým sólem Pete Johansena, kterého je možno slyšet i na deskách Tristanie nebo Sirenie.
Atmosférická jízda pokračuje s „The Kiss“ jejíž začátek je dokonale podmanivý. Neskutečně epické a majestátní. Housle jsou krásný nástroj a snad na žádné jiné metalové desce jsem je neslyšel tak bravurně a hojně využité. Zde je poté vystřídají neméně výborně použité klávesy a klavír. Hudba je to uklidňující, ale zároveň strhující. A když do toho začne Glenn pořádně „mručet“, je vymalováno.
Housle získávají největší prostor ve „Worthy Of You“, kde jim patří první tři minuty a zní jen ony. Poté kapela dává lekci z toho, jak má model „kráska a zvíře“ vypadat. Závěr skladby je hitový a nesmírně emocionálně silný.
Klenotem je potom titulní skladba, která začíná velmi klidně, když kytary jsou milounké a klávesy hladí vaší tvář. Dál už je to smutná a doom metalová záležitost. V prostředku skladby si dají duel klavír a housle. Velmi progresivní souboj. Anita se dostane ke slovu až v druhé půlce skladby. Víc prostoru dostane v „Until The Dark“, kterou odzpívá celou sama na místo hpuslí vévodí klávesy. Zazní i šikovně zakomponované zvony a skladba především naprosto úžasně graduje. Opravdu mě fascinuje, jak je deska dobře poslouchatelná a nenudí ani na vteřinku, třebaže je plná dlouhých a víceméně pomalých, maximálně střednětempých skladeb. Závěr desky v podobě „All Alone“ a „Silent Pain“ není o nic slabší.
„Lake Of Sorrow“ je báječná deska, která nemá slabého místa. Ano, dominují zde především úžasné housle, ale i ostatní prvky jsou perfektní. Tohle album mě vždy uklidní a dodá příjemnou náladu, přestože je vlastně velmi smutné. A i když je zde sličná paní zpěvačka, hudba není v žádném případě podbízivá. Nečekejte podobnost s dnešními rádoby gothic metalovými spolky. Tohle je prostě jedna velká paráda.
|
