Trent Reznor se zase jednou rozhodl, že na definitivní uzavření kapitoly Nine Inch Nails ještě nedozrál ten správný čas, i když možná fanoušci věřili, že avizovaný předvánoční termín bude nakonec vyhrazen po řadovou desku, přece jen je trochu zázrak, že vůbec Nine Inch Nails nabízí novou hudbu. Reznor se ke své kapele totiž v posledních letech chová docela macešsky a spíše se soustředí na filmovou hudbu, kterou tvoří spolu s Atticem Rossem. Ten je ovšem od akutálního EP „Not The Actual Events“ právoplatným členem kapely a možná to je důvod, proč Reznor zničehonic nevyvrací fámy o nové, řadové desce a proč najednou považuje Nine Inch Nails opět za živou kapelu.
Pravda, Nine Inch Nails studiově tvoří prakticky jen on (čemuž se člověk vzhledem k minulosti projektu ani nediví) a nově právě Atticus Ross. „Not The Actual Events“ je proto výhradně jejich dílem. Došlo sice i na několika zajímavých hostů, ovšem veškerá práce ležela na bedrech zmíněné dvojice. Může tedy novinkové EP dát fanouškům Nine Inch Nails novou šanci, že by se jejich oblíbená kapela opět zvedla jako bájný Fénix z popela? Ruku na srdce, poslední album „Hesistation Marks“ představovalo jen trochu chabou nálepku na pětiletý albový absťák, zejména tím, že se pohybovala spíše v jemnějších vodách, které absorbovaly řadu ambientních vlivů, namísto kytarových poryvů, které chtěla většina fanoušků slyšet. Ani na novince s Reznorem nepracoval dvorní kytarista Robin Finck (ex-Guns N`Roses), ale přece jen aktuální pětiskladbová kolekce představuje Nine Inch Nails v klasičtější poloze. Jakoby symbolizovala návrat k časům „Broken“ nebo „The Downward Spiral“.
Tentokrát Reznor i pěti skladbami řekl skoro vše podstatné. Přestože album postrádá jakýkoliv koncept a může působit trochu rozháraně, bude pro fanoušky rozhodně potěšením. I když podle startovní (nepočítejme úvodní ani ne dvouminutovku „Branches/Bones“, která toho stejně moc neřekne) „Dear World,“ by se dalo počítat s tím, že Reznor bude pokračovat ve stylu „Hesistation Marks“, čili v jakési minimalistické elektronice se svébytnou melodikou, od následující „She`s Gone Away“ je už všechno jinak. Zatěžkaný tovární lomoz, připomínající rané Marilyn Manson, je přesně tím druhem zábavy, na jaký fanoušci Nine Inch Nails slyší. Tepající kytary (zatím jen v náznacích) dokazují, že (na Reznorovy poměry) optimistější éra minulé desky skončila, což velice hlasitě rozštípne rockově pulzující „The Idea Of You“.
A tady se dostáváme k velice zajímavým hostům. Právě v „The Idea Of You“ se představuje frontman Foo Fighters Dave Grohl, na svém původním (nirvanovském) místě za bicí soupravou a díky jeho skvělé hře je jasně vidět, jak živý bubeník Nine Inch Nails sluší. Nejen proto je „The Idea Of You“ nejsilnějším bodem celé kolekce. Skladba má navíc refrén, který lze označit jako ryze reznorovský a patří do té sorty, se kterými si tento svérázný americký hudebník udělal jméno na scéně. Druhý host, kytarista slavných alternativců Jane`s Addiction Dave Navarro, pak přichází v závěrečné „Burning Bright (Field On Fire)“, kde jeho čisté sólo rozřízne neprodyšně hustou atmosféru v nejtvrdší věci celé kolekce.
Jestliže tedy má být „Not The Actual Events“ odrazem současné Reznorovy formy a příslibem do budoucna, čekají fanoušky Nine Inch Nails dobré časy. Jenže Reznor je člověk nevyzpytatelný, takže dnes je to úplně v pořádku, ale zítra už to může být strokrát jinak.
|
