Šanov 1. Krátce po revoluci, když vyšlo jejich první album „Konec světa“ a objevili se na sampleru „Rebelie 1: punk n`oi“, takřka se mohli řadit k tehdejšímu punkovému mainstreamu, tedy k SPS, E!E, Plexis nebo dokonce ke Třem sestrám. Čas ale jejich kroky nasměroval úplně jinam. Ještě s následující „On The Shit“ to vypadalo, že se kapela udrží na výsluní zájmu, ovšem ta si to brzy nasměrovala do undergroundu. Nepomohla jim rozhodně ani pauza po desce „Eso 55/Čágo lágo magoři!!!“, kdy se rozklížila sestava a dá se říct, že s další deskou „Acid Mouse“, která vyšla v roce 2002, už bylo pro Šanov 1 docela pozdě. Navíc jejich sound absorboval ještě větší vlivy hardcoru a crustu, takže se pro řadu posluchačů kapela stala mnohem méně stravitelnou.
I když by to tak mohlo vypadat, Šanov 1 nezmizeli, neskončili a ve svých domovských Teplicích budou mít jistě pořád narváno. Důkazem toho, že jsou stále při životě je fakt, že na konci loňského roku vydali novou desku, „Osmou renesanci“, desku pochopitelně osmou v jejich diskografii. Ze sestavy, která kdysi vydala debut „Konec světa“ (vzpomene si ještě někdo dneska na skvělé věci jako „Moskva slzám nevěří“, „Děti“, „Naser si!“ nebo „Voják ve vězení“?) zbyl v Šanovu dodnes jen jediný člen a to zpěvák a basista Radovan Šantrůček zvaný Nikita Boy. Jeho hlas je tedy zaručenou spojnicí mezi všemi deskami Šanovu.
Ano, ale ne tak úplně zcela. „Osmou renesanci“ totiž sama kapela oznamovala jako album, které bude v jejich diskografii nejtvrdší a nejrychlejší. S tím se dá bezezbytku souhlasit a to je možná fakt, který příznivce kapely rozdělí na dva tábory. On totiž neskutečně silný crustový atak v podobě úvodní „Evoluce malých lidí“ a následující titulní „Osmé renesance“ bude možná moc i pro některé staré příznivce. Jistě, Šanov 1 si vždycky zakládali spíše na energii a rychlosti než na melodiích, ovšem tady Šantrůčkův zpěv zní až nelidsky drsně.
Naštěstí pak přijdou tradičnější kousky, z nich určitě zaujme „Na křídlech motýlů“ a „Hymnus nadčlověka“, kde se Šanov 1 obrací ke svým kořenům. Vše ale poctivě vyrovnává crustovými palbami typu „Spiritica Cannabica“, kdy by se člověk ani nebál mluvit o náznacích grindcoru. To je další věc, kterou Šanov 1 na své nové desce překvapuje. A koneckonců až tak úplně očekávatelné nejsou ani experimentální věci „Pátý element“ a „Půlnoční emo“. Ty fungují, ale rozhodně by jim prospěl mnohem kvalitnější zvuk, stejně jako celé desce. Možná v to byl úmysl, ale snad nikdo nepochybuje, že Šanov 1 má na víc, než jen na garážovou nahrávku.
Co se „Osmé renesanci“ nedá vyčíst, je určitě to, že má ksciht, že se toho nebojí a že nepostrádá klasický šanovácký názor. A určitě také to, že kapela dodržela, co prohlásila. Že totiž natočí desku nejrychlejší a nejagresivnější. To ale „Osmé renesanci“ nezaručuje status desky nejlepší.
|
