Psal se rok 2005 a melodickometalový svět postupně začínal trpět úpadkem, či přesněji transformací mnoha kapel, které od původního vysokooktanového melodického běsnění přecházely v poklidnější a složitější vyjadřování. Ve švédském Malmö se ale ještě deset let předtím zformovala kapela Trapped, na jejíž základech v roce 2004 vznikli Timeless Miracle, kteří o rok později vypustili debut „Into The Enchanted Chamber“.
Je tomu sice už jedenáct let, ale dosud si pamatuji oslavné ódy, pochvalné recenze prakticky všude ve světě a nadšení, které z kapely prostřednictvím debutové desky sálalo. O muzikantech se mluvilo jako o pokračovatelích žánru, který nastolili Stratovarius (toho roku vydali hrůzné eponymní restartové album), Sonata Arctica (té zbývaly dva roky do vydání přelomové "Unie") nebo Edguy (na svět vykoukl klip „Superheroes“, který dával tušit, že u kapely dochází k razantním změnám). A ono to tak bylo. Švédi na metalovém nebi zazářili výrazněji než pověstná betlémská kometa a zmlsaní fandové s napětím čekali na to, co bude dál a jak Timeless Miracle navážou na svůj debut. Teď se píše rok 2017 a ještě stále se čeká…
Stačí prvních pár taktů k tomu, aby posluchač zjistil, s čím že má tu čest. Úvodní sedmiminutová „Curse Of The Werewolf“ uhání přímočaře vpřed a jasně ukáže hudební směřování. Muzika je svižná, úderná, nenudící, plná nápadů a hudebních fines. Prim zde hrají - samozřejmě kromě nezbytných kytar - hlavně vynalézavé klávesy. Nehrají na první dobrou, nedělají z muziky metalovou operu a ani vše nebalí do všeprostupujícího balastu, který by skryl autorskou impotenci, což se ale tohoto alba rozhodně netýká. Naopak celek chytře a vkusně doplňují, nemají tendence vyčnívat a černobílé růžky vystrčí jen tam, kde se to hodí. Zkrátka jde vidět, že se kytarista a zároveň klávesista Fredrik Nilsson při tvorbě celé desky musel pěkně zapotit v touze vytvořit něco aspoň trošku odlišného.
Kromě zajímavě zpracovaných kláves ale narazíme na více prvků, které byly poměrně (samozřejmě v rámci žánru) netypické. Zatímco muzika je opravdu veselá, hopsavá, příjemná (pro představu vezměme směs Rhapsody, Elvenking a Reinxeed), u textů je tomu přesně naopak. Ty jsou naopak leckdy temnější než u blackových kolegů a sama kapela tvrdí, že v nich zpracovala krvavé švédské legendy. Ono leccos napoví i názvy písniček. „Curse Of The Werewolf“, „The Gates Of Hell“ nebo „Church Of The Damned“. Kromě toho vokalista Mikael Holst není typickým speedovým výškařem. Jeho projev se pohybuje převážně ve středních polohách, hlas má lehce zastřený, civilní a v některých místech zní dosti mečivě. Za povšimnutí stojí i to, že zde najdeme jen minimum kytarových sól. Místa, kde by ve skladbách byla běžně zařazena, vyplňují různé, často folkem načichlé vyhrávky nebo sóla klávesová.
Na albu, které se proslavilo pouze a jen kvalitním materiálem, se nejlepší písně vybírají obtížně. Už na první poslech zaujme titulní „Into The Enchanted Chamber“, a to zejména díky úvodní fanfárce (někde v pozadí vidím usmívajícího se Chrise Baye), divokému tempu, množství změn a zpěvnému refrénu. A vlastně totéž lze napsat i o zbytku alba. Speedové písně celkem pravidelně střídají střednětempé, rozjetý hudební buldozer dvakrát uklidní dvě cca minutová orchestrální intermezza, jakoby vypadlá z nějakého filmu o elfech. Uprostřed alba pak uslyšíme baladu „Memories“ (již kazí nepříliš povedený, nedostatečně nosný refrén) a na konci se dočkáme téměř patnáctiminutového eposu „The Voyage“, v němž lze bohužel též nalézt dost hudební vaty.
Zvuková stránka odpovídá době vzniku. Je bez problémů poslouchatelná i dnes, protože se kapela svěřila do rukou schopných zvukařů, kteří albu dodali potřebný punc pompy a nadýchanosti. Jedinou výtku bych směřoval k nazvučení kláves, které znějí dosti umělohmotně. Není ale vyloučené, že kapela takový zvuk zkrátka chtěla mít.
Otázkou zůstává, co se s kapelou vlastně stalo, že nic dalšího již nenatočila, internetem předloni proběhla na crowfundingovém portále kampaň na zaplacení alba, ale stále nic ..., nicméně na oficiálním webu se začátkem září objevila zpráva o tom, že kapela pokračuje v natáčení druhé desky s názvem „Under The Moonlight“ (konečně!) a byl i představen host v podobě Maria Danielsena. Doufejme tedy, že se kapele návrat na scénu podaří tak, jak by si to, díky kvalitě této desky, bez debat zasloužila.
|
