Ruská Arkona právě dopředla plány na oslavné turné k patnácti letům své existence. A ještě předtím si udělala radost a vydala svou osmou studiovou desku. Ta ale přináší otázku, která je pro podobné kroky příznačná. Proč? Co Arkonu vedlo k tomu, že dvanáct let od vydání debutového alba „Vozrozhdenie“ sáhla znovu po téhle nahrávce, aby jí nově nahrála, pochopitelně s „masivní produkcí a novými instrumentálními schopnostmi“ (jak praví chlebodárce Napalm Records)?
Přál bych si, aby se mezi ty zásadní důvody počítala jednak snaha přiblížit fanouškům, které během svého působení kapela nabrala, svoje kořeny a jednak náznak toho, kam se další cesta kapely bude ubírat. Poslední album „Jav“ totiž zavedlo Arkonu na scestí - do nezvykle atmosférických, potemněle přemýšlivých vod, ve kterých se začala vytrácet jakási rozvernost a hravá skočnost typických zpěvných častušek. A byl to krok z hlediska vývoje možná pochopitelný, přesto do jisté míry kontroverzní – jedni nad ním jásali a kvitovali určité zmoudření a dospělost kapely, jiní žehrali nad tím, že podstata kapely se poněkud vytrácí.
Je naprosto jasné, že „Vozrozhdenie“ bude pro tu druhou skupinu hodně silnou náplastí, protože coby nově nahraná prvotina má k těm živočišně rozverným a pohansky agresivním náladám o světelné roky (nebo alespoň o těch dvanáct let) blíž. Stejně tak je nad slunce jasné, že soudobý sound alba i zkušenost (o to zajímavější, že kapela hraje celou svojí kariéru téměř ve stejném složení), která z téhle nahrávky kouká, stírají jakýsi pel nevinnosti původní nahrávky a srovnávání původní verze s novinkou je díky tomu poměrně scestné.
Protože však vyjma toho v prvním odstavci zmíněného obohacení a nějakých dalších kosmetických úprav se odehrává to samé, jako před dvanácti lety (tedy tradiční pohanský folk, silně vonící slovanštinou, ruskými častuškami, s velmi chytlavými melodiemi – troufnu si říct několika folkovými hitovkami - a až neuvěřitelným střídáním čistého zpěvu a zvířecího řevu charismatické tahounky Máši) nemá cenu se pouštět do nějakých větších detailů. „Vozrozhdenie“ bylo velmi silným albem už v době svého prvního vydání, nelze tedy tvrdit, že by to neplatilo u jeho nové verze. I tak pochybuju, že pro toho, kdo má doma první vydání, bude bohatší booklet, lepší zvuk a košatější sound nějakým zásadním důvodem pro výměnu těchto alb. Pro ty, kteří první album nemají a ještě navíc je až tak úplně neoslovil vývojový proud z poslední řadovky, bude tahle deska jasná výhra. Teď už jen zbývá nechat se překvapit, co bude u Arkony dál…
|
