Arcanovo čtvrtstoletí zní jako název období vlády nějakého panovníka ve starověkém Řecku, ve skutečnosti je to název metalové akce, uspořádané jako oslava narozenin jednoho z nejlepších domácích pořadatelů koncertů. Normálně bych určitě o žádné oslavě narozenin nepsal, ale tahle se konala v klubu Modrá vopice a přivítala skutečně skvělé české kapely.

První z nich byli Errantes. Klub už byl velmi solidně zaplněný, a jak bylo znát z reakcí již při první skladbě, fanoušci přišli řádně hladoví po metalu. Errantes spustili svou death metalovou kanonádu a před pódiem započal festival třepání dlouhovlasých hlav. Kapela postupně ukazovala i svou black metalovější tvář a zdálo se, jako by snad neustále zrychlovali. Na začátek to byla velmi solidní rozehřívací metalová masáž.

Druzí v pořadí Self-Hatred na to šli trošičku jinak. Však aby ne, vždyť se věnují doom metalu. A ten chce více atmosféry a tempo je pomalejší. Ale zdálo se mi, že kapela hrála malinko rychleji než z desek a hudba příjemně odsýpala. Někdy pořádně drsný doom metal, jindy trochu více kláves, nebo naopak zrychlení a black metalové koření navrch. Především musím pochválit zpěváka Kaťase, jeho growling byl naprosto excelentní! Kapela zahrála i skladbu z připravovaného (zatím neznámé jméno) alba a dostalo se jim zasloužených ovací již zaplněného klubu.

S Postcards From Arkham přišla hudební progrese a úžasné hráčské výkony. Na desce zní krásně, přemýšlivě a vynalézavě. Naživo k tomu přidávají ještě ohromný kopec energie a jejich post rock najednou působí jako metalový nářez, který kapela posluchačům servíruje v tak sebevědomém podání, že dokáže strhnout téměř každého. Kluci zahráli prakticky celou desku „Aeon5“ a letos od nich můžete očekávat fošnu novou s názvem „Manta“. Publikum bylo nadšené a kapelník Frodys, který je známý i svými hodně dlouhými vlasy, točil hlavou skutečně epicky, až si člověk říkal, že ho lze angažovat jako domácí větrák. V závěru pak členové kapely zavítali i mezi fanoušky a poslední skladbu odehráli mezi nimi.

Blížila se půlnoc a na pódiu se objevily temné postavy. Všechny pomalované a zle vyhlížející. Mezi muzikanty se však objevila krásná Lenka Machová a hned byl pohled na pódium příjemnější. Byla tu koncertní premiéra nových písní projektu War For War. Šlo o dosud nehrané skladby, o to bylo jejich předvedení atraktivnější. Ve zpěvu se střídali Lord Morbivod a jeho brutální blackově krákorající hlas s Lenkou, jejíž operní projev vytvářel výborný kontrast a hezké melodie. Stylově se kapela pohybuje kolem elektro metalu či industriálu. Rytmus se držel převážně ve středním tempu. Texty v češtině, kombinace operní Lenky a drsného Morbivoda, kvalitní riffy a elektronika. Jako celek to působilo originálně a velmi slibně. War For War zahráli tři ukázky z připravovaného alba a pak Lenka odešla z pódia. Na něm tak zůstala kompletní sestava blackových Stínů Plamenů a mohlo začít inferno.První skladba byla ještě na rozehřání, ale v druhé už nastalo blastbeatové peklo a syrový black metal ukázal svou sílu. Lord Morbivod plival a chrlil své tajemné kanalizační texty a v publiku to vyvolávalo nadšené reakce až do závěrečných tónů setu kapely.

Celkově se jednalo o výtečný metalový večer v pohodové a přátelské atmosféře. Tak zas někdy na nějaké Arcanově akci na shledanou.