SHINEDOWN - Planet Zero
Já jsem asi jediný, kdo tady ten post-grunge...

Michael KISKE, Michael WEIKATH (HELLOWEEN) - Každá skladba na desce má své místo
Nevím jestli většina osazenstava co se tady...

Michael KISKE, Michael WEIKATH (HELLOWEEN) - Každá skladba na desce má své místo
Ať si kdo chce co chce říká, vnímal jsem to jako...

Michael KISKE, Michael WEIKATH (HELLOWEEN) - Každá skladba na desce má své místo
Nejlepší název by pro to album byl "King for 1000...

SHINEDOWN - Planet Zero
Bude prosím recenze na Three Days Grace -...

VICIOUS RUMORS - The Devil`s Asylum
S recenzí plně souhlasím , minulá deska mně hodně...

Michael KISKE, Michael WEIKATH (HELLOWEEN) - Každá skladba na desce má své místo
Určitě v tom byl marketing. Je to výborná deska...

Michael KISKE, Michael WEIKATH (HELLOWEEN) - Každá skladba na desce má své místo
Ok, díky za vyjasnění. Tím mi ten název dává...

Michael KISKE, Michael WEIKATH (HELLOWEEN) - Každá skladba na desce má své místo
Není to tak dávno, co Weikath jasně vyjasnil...

Michael KISKE, Michael WEIKATH (HELLOWEEN) - Každá skladba na desce má své místo
Měli jsme ještě několik otázek, které se týkaly...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




CACTUS - Black Dawn

Když se na to podíváme zpětně, byli Cactus v době svého vzniku, tedy na konci šedesátých let, jednou z prvních superskupin, kde nejvýraznější osobností byl bezesporu bubeník Carmine Appice, v té době už zasloužilý člen slavných Vanilla Fudge (měli velký vliv i na Deep Purple). Ovšem ani ostatní muzikanti nebyli v té době žádnými nováčky a zejména basista Tim Bogert se mohl pochlubit spoluprací s takovým kytaristou jako je Jeff Beck. Zapomenout ovšem nesmíme ani na nešťastníka Rustyho Daye za mikrofonem, jenž působil v dalších letech po boku Teda Nugenta, než došlo v červnu 1982 k osudné střelbě v jeho domě, po které zůstalo na zemi ležet jeho chladnoucí tělo.

Dlouhá léta ale také Cactus odpočívali v absolutní latenci, když už se zdálo, že rozpad nabyl trvalého charakteru, protože klasická sestava vydržela jen tři desky, tedy něco přes dva roky. Rok 2006 ale přinesl jeden z nejméně očekávaných comebacků (když si vezmeme, že komerčně nebyli Cactus nikdy zvlášť úspěšní), když se na albu „Cactus V“ podíleli všichni tři přeživší členové této legendy a nebohého Daye na něm nahradil vokalista opravdu silného kalibru, Jimmy Kunes, které vládl desce svým silným, bluesově zabarveným hlasem, pohybujícím se někde na hranici mezi Davidem Coverdalem, Paulem Rodgersem a Bonem Scottem. Jenže deska komerčního věhlasu nedosáhla a dál se opět nic nedělo. Jen tiskem proběhla zpráva, že kapelu opustil basista Tim Bogert, který si od té doby jako zasloužilý sedmdesátník užívá odpočinku.

To si leckdo mohl myslet i o Cactus, ale opak je pravdou. Zpět na startovní čáře totiž jsou Appice, kytarista Jim McCarthy, znovu i zpěvák Jimmy Kunes, nově také basista Pete Bremy a hráč na foukací harmoniku Randy Pratt. A s deskou „Black Dawn“. Ta hned od samého začátku dokáže vzbudit překvapení. Kdyby ničím jiným, tak masivním soundem a vražedným riffem v titulní skladbě „Black Dawn“. Už tento fakt ukazuje, že Cactus celou tu dobu nespali úplně tvrdým spánkem, protože dokáží znít nad jiné mladě a své nové kusy hrají s energií hodnou třicátníků, čtyřicátníků a ne chlápků v silně důchodovém věku.

Ona celkově celá „Black Dawn“ je velmi výrazným kusem poctivého hard rocku toho nejklasičtějšího střihu, okořeněného magickým odérem blues. Skoro by až člověk řekl (tak trochu kacířsky, že…), že Cactus v současnosti zní lépe než kdokoliv z jejich vrstevníků a to nevyjímaje Deep Purple nebo Uriah Heep, pravděpodobně dvě největší legendy počátku sedmdesátých let, které naplno fungují dodnes. Skladby „Dynamite“ (nejlepší věc alba), rychlá „Headed For A Fall“, uvozená skvělou harmonikou nebo „The Last Goodbye“ tu stojí jako důkaz tohoto tvrzení a posluchači dávají nahlédnout do kuchyně samotných mistrů svého oboru. Nikde žádná stopa po nějaké nostalgii, nikde žádná zatuchlina, plesnivina, nic, co by nutilo člověka říct něco o vysloužilcích nebo páprdech. Navíc je pro skalního fanouška velmi cenný závěr desky, který ve skladbách „Another Way Or Another“ a „C-70 Blues“ představuje raritní kousky z raných sedmdesátých let, kde je ke slyšení stará sestava, tedy s Dayem a Bogertem, přičemž srovnání Daye a současného zpěváka Kunese také nevyznívá jednoznačně ani pro jednoho.

Ano, Cactus překvapili. A to velmi mile. „Black Dawn“ je totiž velice poctivá deska, kde nejsou žádné stopy po zaprděnosti ani zbytečné ozvěny na dřevní doby hard rocku. Je to deska nahraná s velikým přehledem a chutí do života. A co, že nevyužívá moderních technologií a zpěvák má velice nemoderní chraplák? Poznávání kořenů hard rocku totiž může znít přitažlivě i bez toho. Tady je důkaz.

Jan Skala             


www.cactusrocks.net

YouTube ukázka – Black Dawn

Seznam skladeb:
1. Black Dawn
2. Mama Bring It Home
3. Dynamite
4. Juggernaut
5. Headed For A Fall
6. You Need Love
7. The Last Goodbye
8. Walk A Mile
9. Another Way Or Another
10. C-70 Blues

Sestava:
Jimmy Kunes - zpěv
Jim McCarthy - kytara
Pete Bremy - baskytara
Randy Pratt - harmonika
Carmine Appice - bicí

Rok vydání: 2016
Čas: 47:18
Label: Sunset Blvd. Records
Země: USA
Žánr: hard rock

Diskografie:
1970 - Cactus
1971 - One Way... Or Another
1971 - Restrictions
1972 - On N Sweaty
2006 - Cactus V
2016 - Black Dawn

Foto: archiv kapely


Vydáno: 15.02.2017
Přečteno: 1937x




K článku zatím nebyly přidány žádné komentáře.


 
Metalforever.info © 2006 - 2025     RSS - články

stránka byla načtena za 0.00996 sekund.