Po šestém ročníku Fit Of Rage, který se konal v Berouně, se mluvili o tom, že to byl ročník poslední. Byla by to ale škoda, tento zavedený festík uvézt do věčného spánku. Hlavní mozek tohoto projektu, mistr Mechanik, přestěhoval akci zpátky tam, kam patří – do Boru u Tachova v západních Čechách. A nutno podotknout, že udělal opravdu dobře, protože prostředí fotbalového stadionu je pro takovou akci daleko lepší než starý pochmurný pivovar v Berouně.

Do Boru jsem se vypravil s kolegou vadderem až v sobotu po obědě. Přišel jsem tudíž o páteční vystoupení NCC, které bych rád zažil, ale nedá se nic dělat... Sobota naštěstí skrývala ještě daleko lepší pochoutky. V první řadě trojlístek kapel, které momentálně patří snad k tomu nejlepší, co může naše ug scéna nabídnout – SIX DEGREES OF SEPARATION, SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY a ADOR DORATH. A první vlaštovka se už chystala na podiu, když jsme dorazili. Radek „Doctor“ Zábojník zvučil basu a nezbývalo moc času. Rychle pro pivo a hurá před podium. SIX DEGREES OF SEPARATION jsem viděl naposled v dubnu Pod Lampou v Plzni. V Boru to rozjeli ve velkém a předvedli ještě o několik procent lepší výkon. Radkovi to zpívalo o poznání lépe a celkově to mělo výbornou šťávu. Playlist byl samozřejmě postaven na stále aktuální placce „Triotus, Tricephalus And Tribadism“, nezapomnělo se ale ani na debut „Moon 2002: Nocturnal Breed“, ze kterého zazněla hlavně klasika „Prayer“. Z novinky nemohla chybět geniální polobalada „Evening Star“, hymnická „Light Hates Me“ nebo jasná tutovka „Separated“, která to celé skončila. Škoda jen, že byl set předběžně ukončen a že hráli v takto brzkém čase. Skvělý zážitek z jejich koncertu mi to ale nevezme a už teď se těším, až kluky zase uvidím v akci.

Následující CRANIOTOMY jsem nikdy neslyšel, takže jsem na ty „slovenský DYING FETUS“ byl celkem zvědavý. Moc mě to ale nevzalo. Sice to neznělo špatně, ale chyběl mi nějaký větší nápad.

Takhle to spadalo jen do průměru. Troška toho ema přišla s kapelou SNAIL, která si pomalu a jistě dělá dobré jméno. Podobnou hudbu sice moc nemusím, ale kvality se klukům odpárat nedají.

Na scénu se nám vrátila opět brutálnější hudba, tentokrát v podání kapely DESPISE. Tato banda patří k již zavedeným spolkům a bylo to z jejich hry cítit. Výborná pařba a zároveň naprostá pohoda. DESPISE na podiu vypadali jako ryba ve vodě. Pod podiem řádil kotel nažhavených deatherů.

Po menším průvanu ale přišel čas na další zlatý hřeb. Na SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY jsem se vážně moc těšil, protože jsem je naposled viděl minulý rok na Basin Fire Festu. Nazvučit podobnou kapelu není zrovna úkol lehký, ale nakonec se to po první věcičce povedlo. Od Hanky se však dozvídáme velice nepozitivní věc, že kapela má kvůli menšímu skluzu jenom 15 minut!!! Naštěstí si to trošku protáhli, ale přesto to všechno uteklo moc rychle. Koncert měl grády a musím se přiznat, že mi občas i přeběhl mráz po zádech. Hudba SSOGE je prostě hlavně od desky „Relic Dances“ nepopsatelně krásná. Právě na této placce postavili samozřejmě svůj krátký setík. Nechyběla však ani kultovní hitovka „Wizard“ z přelomové „Behind The Shadows“. Jako správná koncertní pecka se zachovala závěrečná „I Would Dance“, kterou rušily jen problémy se zvukem. Řekl bych, že se na SSOGE přišlo podívat i nejvíc lidí z celé akce, ale těžko to určit.

První největší zpestření dne obstarali RAMMSTEIN REVIVAL. Kapelu jsem ale poslouchal pouze letmo při řeči, takže nemůžu objektivně posoudit. Podle reakcí lidí ale usuzuji, že to nebylo nejhorší. Ovšem kolega Čárlie ohrnoval nos, tak těžko říct.

Po německé kopii přišlo první kulturní překvápko v podobě historického představení spolku KORBEL. Chlapi se nám pomlátili, ale až do krve se naštěstí nešlo... Na plac se vrátili ještě o něco déle a zařádili s ohněm. Jejich pozvání byl jistě dobrý nápad, protože akci osvěžili a všechny svým vystoupením pobavili.

S přicházejícím večerem přišla i další chuťovka v podání ADOR DORATH, kteří momentálně válcují naší scénu svým geniálním počinem „Symbols“. Bohužel dorazili bez zpěvačky Lenky Machový a bylo to dost znát. Ještě k tomu byla zvukařem potlačena další velká zbraň kapely – klávesy. Právě proto mi přišlo jejich vystoupení tak trošku nemastné neslané. Skladby bez těchto dvou atributů ztrácí svoje kouzlo a kapela se tím trošku dostává do obyčejného průměru. Přesto to dokázal zpěvák Ivoš pěkně rozjet. Uvidíme za týden v Poříčí, snad se Lenka uzdraví...

Hodně mě překvapili DEPRESY ze Slovenska, o jejichž kvalitách samozřejmě vím, ale na Fitu to rozjeli opravdu nehorázně. Až to chvílemi vypadalo, že celá akce patří jen a jen jim. Velmi energetické vystoupení...

Poslední na koho jsem byl tento večer zvědavý, byli hlavní hvězdy DEADLOCK, kteří připutovali z Německa. Na jejich kvality jsem byl neustále upozorňován kolegou vadderem. Kytarista sice vypadal, jako by odpadl z TOKIO HOTEL, ale musím uznat, že to rozjeli výborně. Zvuk byl možná až moc přebuzený, ale o to větší to byl masakr. Moc nechápu nálepku metalcore, ale budiž. Za chvíli už bude metalcore nebo emo core každý druhý bigbít. Jednoduše to byl nářez jako prase, ale naproti tomu obohacený vkusnými melodiemi, které jasně dokazovali jejich původ. Ty speedové vyhrávky snad má v krvi každá německá banda. Škoda, že na koncertech nemá prostor zpěvačka, kterou známe ze studiových nahrávek. Jeden z kytaristů nás také hned ze začátku „obšťastnil“ striptýzem. Bál jsem se, aby to nezašlo až někam do vod kapely GRONIBARD, ale soudnost naštěstí nechyběla, takže to skončilo u zařízlých slipů. DEADLOCK zahráli výborně, ale nejlepší ten den nebyli... Po jejich setu jsme se vypravili s kolegy do svých domovů...

I když letošní Fit Of Rage byl oproti minulému roku o něco slabší na kapely, tak se vyvedl daleko víc. Lidí dorazilo sice snad ještě míň než minule (až to zavánělo průserem), ale naproti tomu se dokázali aspoň trošku odvázat a vytvořit dobrou atmosféru. Zvuk se také vydařil (Divím se, že to ty bedýnky utáhly...). Akce to byla jednoduše dobrá a kdo přišel, tak myslím neprohloupil... Takže doufám, že zase za rok v Boru!