Deska "Rebelie rebelů" je už nějaký ten pátek venku a proto se první část rozhovoru s bubeníkem a kapelníkem Citronu Radimem Pařízkem týkala zejména tohoto díla a následného turné "Souboj rebelů". Ovšem Citron má natolik bohatou a rozmanitou minulost, že ji nelze přejít jen v několika větách a proto dnešní, druhá polovina rozhovoru směřuje právě do let dávno uplynulých. Pokud jste se dohadovali nad pravými pohnutkami odchodu Ladislava Křížka v roce 1989 nebo jste neměli jasno, jak to bylo kolem období "Síla návratu", přinesou možná následující řádky uspokojující rozuzlení.
Jelikož jsi služebně nejstarším členem Citronu a tohle je první rozhovor pro Metal Forever, uděláme si takovou rekapitulaci. Začneme tedy na konci sedmdesátých let. Jaká byla tehdy atmosféra v Citronu i na celé československé hudební scéně?
Tenkrát byli v kapele výborní zkušení muzikanti jako Petr Michalík, Vláďa Kubala nebo Jirka Schmutz. Jezdili jsme po celém Československu a troufám si tvrdit, že jsme patřili k té tvrdší scéně hned za Katapultem nebo Jirkou Schelingerem. Bohužel kapela se dostala záhy do tvrdé nelibosti politického režimu. Texty, přestože krásné, byly pro „cenzuru“ nepřijatelné. Kapela postupně „vyhořela“ na zákazy tehdejších úřadů ze všech stran a Petr Michalík mi pak v roce 1981 předal celou kapelu se vším všudy a odjel do Prahy. Předloni jsme se po letech s Petrem potkali na turné. Je to výborný člověk a kamarád.
V roce 1981 vyšla deska "Obratník raka" a byla hned zakázána. Proč vlastně Citron vadil tehdejším pohlavárům?
Měli jsme z části smůlu. Tenkrát se zrovna vystřídal ředitel Supraphonu a ten musel nějaké tituly vyškrtnout. Bohužel padla volba na nás. Hodně tomu přispěly texty Pavla Vrby, který v té době měl problémy se zákazy. Nakonec vyšla jen anglická verze. Reedici nikdy nevydané české verze desky „Obratník Raka“ plánujeme vydat letos na jaře.
Do kapely pak přišli Stanislav Hranický a Jindra Kvita, po dvou letech i Jaroslav Bartoň a Václav Vlasák. Vlastně vznikla první klasická sestava kapely. S ní ale přišel k příklon k hard rocku nebo dokonce heavy metalu. Čí to byla tehdy práce, že se Citron začal měnit?
Nejprve přišel Standa, Jindra a baskytarista Jirka Krejčí. Na druhou kytaru s námi ještě pokračoval Jirka Schmutz. V této sestavě jsme vytvořili například hit „Už couvám“ nebo natočili singl „ V tu ránu“, což byl cover od Judas Priest. Pak se přidal Jindra a posléze jsem přijal i Jardu s Vaškem a začali jsme skládat nové věci. V tuto dobu také vyšly nejslavnější desky od Iron Maiden nebo Judas Priest. Přirozenou cestou ovlivněni těmito kapelami jsme začali postupně a přirozeně přitvrzovat.
Debut "Plni energie" je už dávno legendární. Jak se povedlo prosadit jeho vydání, když nikdo jiný vydávat nesměl? Dělali jste nějaké úlitby režimu?
Deska měla vyjít už o rok dříve, ale její vydání se stále protahovalo i z důvodu toho, že jsme v několika krajích měli zákaz koncertování. Lidé totiž na našich koncertech nechtěli sedět na předem urovnaných židlích a po několika skladbách se vlna fandů přihnala k pódiu. Pořadatelé tak často koncert ukončili dřív. V roce 1986 už i k nám naštěstí dorazila z Ruska perestrojka a to sebou přineslo alespoň částečné uvolnění. Snad nám pomohlo, že jsme byli ostravská kapela. A úlitby režimu? Naopak jsme neustále bojovali se zákazy a omezeními. Snad jednou jsme hráli na festivalu politické písně, ale to byl v podstatě diktát, jinak bychom si už asi nezahráli vůbec.
Rok 1987 s sebou přinesl zranění Stanislava Hranického a příchod Ladislava Křížka. Bylo od začátku jasné, že místo Hranického už bude Křížek, který v té době skončil kvůli angažmá u vás ve Vitacitu?
Nejprve jsme chtěli na Standu čekat. Jarda s Vaškem a Jindrou pak přišli s tím, že mají tip na výborného zpěváka z kapely Vitacit, která zrovna hrála u nich v Novém Jičíně. Byl jsem tenkrát jediný proti výměně, ale podřídil jsem se většině. Standa v té době byl navíc unavený a chtěl se více věnovat rodině. Demokraticky jsme tedy odhlasovali výměnu zpěváků.
Kdyby Hranický zůstal v kapele, myslíš, že by se povedlo natočit takovou desku jako je "Radegast"?
To asi ne! Standa patřil ke staré hard rockové škole. Měl rád kapely jako Deep Purple, Free nebo Led Zeppelin, ale to my všichni vlastně také. V podstatě ten metalový svěží vítr mezi nás přinesl Láďa, který nás ovlivnil a strhl svou energií natolik, že jsme razantně přitvrdili.
Atmosféra v kapele ale po vydání "Radegasta" houstla. Co se tehdy dělo, že to vyústilo v Křížkův odchod?
Láďa to neměl v Citronu vůbec jednoduché. Jako nejmladší z nás se stal hromosvodem, na kterém se všichni často vybíjeli. Nesl to dost nelibě. A byl zároveň nespoutaný a divoký. Musel jsem ho i já občas krotit. K tomu mu někteří spoluhráči dávali hodně tvrdým a nevhodným způsobem jasně najevo, že do Citronu nepatří, i když ho předtím sami do kapely přivedli. Pod tíhou těchto negativních prožitků začal postupně Láďa uvažovat o vlastní kapele. V létě 1989 pak z Citronu odešel a založil Kreyson. S odstupem času ho částečně chápu. Často si ale říkám, kde jsme dnes mohli být, kdybychom spolu všichni vydrželi pohromadě.
Rozchod neproběhl zrovna v přátelské atmosféře. Kdyby ti někdo řekl, že s tímto zpěvákem budeš zase, skoro o třicet let později, spolupracovat, co by sis o takovém člověku pomyslel?
Vůbec nic. Mám dost životních zkušeností na to, abych věděl, že v životě se lidé běžně rozcházejí a po letech opět scházejí a normálně fungují.. Je to jako v manželství. A platí, nikdy neříkej nikdy. Po divokém rozvodu můžeš svou manželku nějaký čas nenávidět, ale po dlouhé době začnete normálně komunikovat a mohou se z vás stát i dobří přátelé. V některých případech i znovu manželé. Navíc jsme se na krátký čas spojili už v roce 2001 na desce „Síla návratů“.
"Vypusťte psy!" mohla být velká deska, tak velká jako "Radegast". Ale dopadla o mnoho hůř. Co bylo příčinou hrozivé produkce, špatného zvuku, neustálých výměn zpěváků (Křížek – Šándor – Michalík)? Dočkají se fanoušci vůbec někdy znovuvydání tohoto alba s Křížkovým vokálem?
Desce moc uškodily časté personální změny. Natáčela se vlastně s třemi zpěváky a postupně se na ni podílelo asi pět kytaristů. Jinak si myslím, že není vůbec špatná. Předloni jsme vydali její znovuremasterovanou reedici a tam zní zvukově o dost lépe. Natáčet ji znovu s Láďou patří mezi naše další záměry. Vlastně jsme znovu už natočili dvě písně z této desky: "Hraběnky a hrabata" a "Jseš volnej" a vydali je na EP "Rebelie 1 a 2".
Pak se Citron rozpadl a objevil se znovu s albem "Sexbomby". Absolutně nová sestava, nový styl a hit od The Quireboys. Co tehdy byl vlastně Citron zač?
V kapele jsem měl samé neznámé mladé kluky, ještě nezkažené slávou. Ti staří si začali dělat na svých či jiných projektech. Zrovna byli strašně populární Guns N Roses a navíc se potuloval u mě ve studiu američan Guy Mann-Dude, který natáčel desku s Dodem. Hodně nás to ovlivnilo, přizvali jsme Guye k spoluprodukci a výsledek byl jakýsi americký glam/street rock. Ale v kapele ale fungovala výborná pozitivní nálada, podobně jako teď.
S návratem sestavy z desky "Plni energie" v roce 1994 se asi celá situace uklidnila, že?
Řekli jsme si, že minulost hodíme za hlavu a budeme si muziku zase užívat jako v dobách "Plni energie". Bohužel naše nadšení po dvou letech srazilo Jindrovo onemocnění a úmrtí. To byla první velká rána a už to pak nebylo nikdy takové jako předtím.
Na přelomu tisíciletí ale došlo k prvnímu nečekanému návratu Ladislava Křížka. Proč jste zase vyměnili Hranického za Křížka?
V žádném případě jsme Standu nevyměnili! Byla to vlastně jen krátká vzpomínka v podobě vydání znovunahraných skladeb z "Radegasta" a pár koncertů, na kterých zpíval kromě Ládi i Standa.
Nakonec vyšla deska "Síla návratů", ale na ohlašované monstrózní turné nedošlo. Tenkrát jsem měl lístek do plzeňské Lokomotivy a koncert byl zrušen. Co se to v kapele dělo?
Nějak toto spojení nefungovalo. Láďa se v té době nevěnoval bigbítu a vlastně nebyla ani vůle pokračovat v tomto dvoubarevném složení. Turné domlouval totálně neschopný mamažer a obral nás i o peníze. Asi nejen nás, seděl pak za něco i v base. Navíc před koncertem v Praze postihl Libora Kozelského zánět slepého střeva a s jednou kytarou to nebylo úplně ono.
Opět jste se pak vrátili ke klasické sestavě (samozřejmě kromě zesnulého Jindřicha Kvity), ale Citron začal být pomalu zábavovou kapelou. Dodnes vidím plakáty zvoucí na tancovačku Citron a Sifon někde na jižním Plzeňsku. Bylo tohle zapotřebí?
Byla to pro klasický bigbít těžká doba, kdy neexistovalo tolik festivalů jako dnes a tak jsme byli rádi i za tyto akce. Někteří kluci v kapele se muzikou živili a tak jsme občas zahráli i na tancovačkách. Fungovalo to vždy tak, že nějaká místní kapela nás pozvala, zahrála před námi jako suport, my poté odehráli klasický koncert a oni nakonec dohrávali tancovačku. Tento model byl tenkrát běžný. A větší část kapely chtěla peníze za každou cenu.
Deska "Bigbítový pánbů" měla být velký comeback, ale bylo slyšet, že energie v kapele není. Je to tak?
Říkáš to přesně. Reflektovala v té době dlouhodobější nálady v kapele. A snahu udělat něco za každou cenu. Desku jsme začali připravovat ještě s Liborem Kozelským, který nosil výborné nápady na songy, ale kluci mu je vždy smetli ze stolu. Nenechal se odradit a po chvíli přinesl zase další písně a tak se to opakovalo pořád dokola. Nakonec mu to úplně znechutili a sám odešel. Podle mě tím deska hodně ztratila, přesto je na ní pár moc dobrých skladeb.
Pak Citron postihla ztráta v podobě smrti Stanislava Hranického. Někde jsem četl rozhovor, že právě v tu chvíli začaly problémy, které vyústili ve zmíněný rozkol v roce 2015. Byl Standa ten tmel, co držel kapelu v posledních letech pohromadě?
Určitě! Stejně tak i předtím Jindra. Když Standa onemocněl, chtěl jsem okamžitě zastavit koncertování a počkat na něj, až se uzdraví. Z vlastní zkušeností totiž vím, že psychika je v takových chvílích nejdůležitější a rozhoduje o možném uzdravení. Spoluháči se do mě ale pustili, že je chci připravit o peníze. Vzali tedy na záskok Fanyho a jelo se dál. S odstupem času vím, že jsem měl být ve svém postoji nekompromisní a hraní přerušit.
Neuvažovalo se, že by se Křížek vrátil už tenkrát, když Hranický umřel?
Ne. Láďa měl tenkrát docela rozjetý Kreyson, zrovna vydali novou desku a jeli turné. Chtěli jsme ho jako hosta na naše turné, ale právě kvůli povinnostem v Kreysonu s námi nemohl jet.
A to jsme už ve žhavé současnosti. Turné skončilo. Dá se brát to spojení Křížek, Pařízek, Brichta, Tanja, Doležal, Kronek jako to, že veškeré staré křivdy jsou zapomenuty?
Co se mně týče, tak rozhodně ano! Za ostatní úplně mluvit nemohu, ale už to, že jsme se všichni dokázali sejít a normálně spolu komunikovat, považuji za velký pokrok..
A otázka na závěr. Myslíš, že bude další deska Citronu s Ladislavem Křížkem?
No zcela určitě! Naše tvůrčí kreativní symbióza má ještě v budoucnu určitě co říct. O našich dalších věcech stále komunikujeme. A znova klidně i skrze telefony třeba o půlnoci. Jsem za to rád – asi jsme zmoudřeli. Teď máme v plánu pomoct se sólovou deskou Tanji, přestože je součástí Citronu. Dále ještě jeden velký projekt, který zatím nechci prozrazovat. Každopádně jestli narážíš na Láďovo dlouhodobější setrvání v Citronu, tak fandové mohou být naprosto klidní. Jsem přesvědčen, že tu káru jménem Citron s Láďou už dotáhneme společně do konce!
|
